Maniac – Demimonde

Maniac není právě tím nejoriginálnějším jménem pro kapelu, ale to o ničem nikdy nevypovídá. V těchto Maniac, jejichž domovem je Los Angeles, navíc najdete postavy, jež můžete znát z působení v Clorox Girls, LA Drugz, The Cute Lepers nebo The Girls, což je konstelace, která celkem jasně naznačuje, odkud vítr fouká.

Jehla dosedne do drážek a nabuzená basa rozjíždí jednoduchý rif ve středním tempu, aby se po pár taktech přidal zbytek kapely, a očekávání jsou naplněna. Jihokalifornský punk či garážový rocknroll v tom nejlepším slova smyslu se valí z reproduktorů a nikdo, kdo je fanoušek v úvodu zmíněných kapel, by neměl být zklamán stejně jako nikdo z těch, komu učarovali The Briefs či The Stitches. To, co na Deminonde dostanete, je jednoduchý rocknroll, stavící na mixu garážové energie a melodických popěvcích lehce hajzlíkovské provenience tak, jak to k punku patří. Skladby jako Wendy, Same Thing nebo Party City jsou hity na první poslech, na úrovni žánrových klasik.

V Maniac se střetává duch raných dnů punkového Los Angeles s tamní spratkovskou energií Weirdos nebo The Eyes, doplněná o arty punk počátků Wire, kráčící ruku v ruce s popem Buzzcocks, to vše v současném zvukovém i aranžérském svrchníku. To vlastně není málo, když tak nad tím přemýšlím, a přál bych si, aby mi bylo při prvním poslechu téhle desky patnáct, abych si její potenciál dokázal užívat tím mladickým nadšením z objevování nových rocknrollových klenotů.

Dík nahrávkám, jako je Demimonde, mě vlastně i po všech těch letech baví rocknroll.