Malomocnost Prázdnoty – Petroleus Mostensis (Editus vinylis)

Abych byl upřímný, jméno Malomocnost Prázdnoty mi vlastně vůbec nic neříká. Generačně jsem se s nimi naprosto míjel, tak jako s naprostou většinou místního, takzvaného punku devadesátých let. Uzavřenost za železnou oponou byla pasé a svět byl plný zajímavých kapel a na to, co bylo za humny, už člověku trochu nezbýval čas. Neznám jejich tehdejší kazety a tu a tam ventilovaný kultovní status mi uniká. To ze mě vlastně čistě teoreticky činní ideálního nestranného recenzenta.

Nahrávka Petroleus Mostensis ovšem vznikla až roku 2015, kdy se kapela po letech klinické smrti nějakým způsobem resuscitovala, aby stvořila dospěle se tvářící podobu své staré tvorby. Nemám hlubší srovnání s tím, jak kapela zněla před 20 lety, ale obecně jsou pokusy tohoto typu většinou selháním, mladická bezprostřednost a energie jsou nepřenosné a to, že technicky někdo hraje lépe, neznamená, že výsledek bude lepší. Pravdou bývá v rocknrollu naprostý opak. Každopádně pro mě je nemožnost srovnání v tento moment plusem, dík kterému vnímám desku čistě tak, jak je.

Malomocnost Prázdnoty předvádí český punk ve svižném tempu a s trochu prefabrikovaně umělohmotným heavy metalovým zvukem kytary a bubnů, který ale nakonec není vůbec ke škodě věci. Zpěv si dokáže pohrát se změnami poloh a má šmrnc. Basové linky se trochu fádně utápějí v hluku kytar, což je klasický místní nešvar tohoto žánru. Ale jako celek Malomocnost Prázdnoty nezní vůbec blbě, kapele to hraje skvěle, písničky jsou napsané s citem, rify jsou sice standardní, ale mají svou hodnotu a navíc kapela dokáže vystřihnout silnou věc, která není vůbec hloupá, jako jsou třeba Nenávist, Vypad bych nebo Přestaň Věřit. Skvělá je i Zlomenej – a to jak hudebně, tak textově. Je to takový klasický teenage punk místní provenience v tom dobrém slova smyslu. Přál bych si jednou dokázat vypnout část sebe, která vnímá češtinu, a poslouchat jen a jen písničky ve své čiré podobě, bez ovlivnění textovou stránkou věci, výběru slovníku, úrovně rýmů atd. Malomocnost Prázdnoty v tomto směru může možná být na stejném levelu jako standardní deutsch punk, nebo švédský trall punk, téměř se vším všudy. Jsou tu ale okamžiky, které mi kroutí prsty. Zjevně dospělí chlápci skandující v roce 2015 Punks Not Dead, což mi přišlo poněkud nemístné už v druhé půli roku 85, jsou přesně takovým momentem. Ale jak již bylo napsáno, jedná se do značné míry o retrospektivní dílo, takže je shovívavost na místě

V kontrastu s dospěle se tvářícím zvukem nahrávky působí obal, který se pohybuje někde na úrovní kreseb žáka šesté třídy, nemajícího výtvarný talent, poněkud prazvláštně, ale to už je čistě věc umělecké licence.

Faktem navíc je, že Malomocnost Prázdnoty si jako taková dokázala udržet svou svěžest, a v úvodu zmíněné obavy ze ztráty energie se ukázaly jako liché.