Mahlerova Pátá nebo poctivej blues, report nebo rozhovor? All Them Witches v Rock Café

Olaf a Ziky z podcastu Dva kverulanti si píší o tom, jaký byl koncert All Them Witches v Rock Café, který náhodou vyšel přesně na Čarodějnice.

Ziky: Ze začátku to nevypadalo na vyprodaný koncert. Před klubem pár lidí. Žádná fronta. Předkapela asi moc nelákala.

Olaf: Hele, já jsem se taky trochu divil. Dost lidí teda potom přišlo až na All Them Witches. Jinak čáry byly bez čar a pro mě i bez alkoholu, takže jedinej highlight byl ten koncert, kterej jako highlight ze začátku nevypadal.

Ziky: Hodně jsem se bál zvuku, který poslední dobou v Rock Café za moc nestojí. A během předkapely to pořád nevypadalo dobře.

Olaf: Přesně. Dal jsem pár písniček a pak jsem trochu “zaspáčiloval”, protože z PA šla taková divná přebasovaná koule. Přemejšlel jsem, jestli to je tím, že se v tom sále už nedá udělat po rekontrukci dobrej zvuk, ale to už jsme seděli nahoře a vítali se snad s každým členem pražskýho undergroundu… Jinak mě vlastně ani ty Swedish Death Candy nějak moc neoslovili.

Ziky: Zvláštní je, že to zvučil místní zvukař (doufám). Ale jak jsem psal výše, tak tohle je v RC poslední dobou furt. Já jsem dal tři písničky a šel jsem se taky vítat. Kombinace hnusnýho zvuku a tuctovýho rocknrollu mě taky nezaujala.

Před All them Witches se to strašně rychle naplnilo a nebyl ani čas hledat nějaká super místa. Cením, že vyprodáno neznamená, že se tam lidi ušlapou, a vzadu se dalo celkem hýbat.

Olaf: Jo, já si taky myslím, že Rock Café asi docela rozumně snížilo kapacity na “sold out” koncerty, protože naposled jsem zažil natřískaný RC na Perturbatorovi a nedalo se tam vůbec bejt. Takže, jestli se to stalo, tak tohle byl dobrej krok, protože za zvukařským pultem se dalo v zásadě normálně korzovat a v tom klubu prostě bylo k hnutí. Co mě teda dost pobavilo, bylo, když pustili ještě před All them Witches War Pigs od Sabbatů a celej sál to zpíval, to byla fakt sranda.

Ziky: Ale ani to nenechali dohrát a nastoupila kapela. Bohužel jen ve třech, ale naštěstí s vlastním zvukařem. Velká změna proti předkapele. Všechno čitelné a tak akorát nahlas. Jak se bicí od začátku krásně valily sálem, to byla nádhera.

Olaf: Měl jsem úplně stejný pocity. Už od začátku bylo jasný, že to je úplně jinej klub a hlavně úplně jinej zvukař. Na Swedish Death Candy jsem nevydržel minutu bez špuntů a na All Them Witches jsem je ani nenasadil. Fakt radost to poslouchat, jak říkáš, všechno bylo super čitelný, výbornej plate reverb na zpěvu (to jsem dlouho neslyšel), bicí perfektně nazvučený a nádherná tlustá bluesová kytara. Byl to fakt výlet do skvělýho prostředí najednou a dost lidí si to už od začátku užívalo, včetně mě.

Ziky: Máš pravdu, atmosféra byla od začátku perfektní. Já jsem si jen potvrdil, že When God Comes Back mám radši od Baro Chandel a pak přišlo výborný bluesový intermezzo. Někdo to zklidnění asi nečekal, a dokonce vedle mě někdo pospával.

Olaf: To si myslím taky, že to fakt předlouhý bluesový sólo mohlo někomu přijít až moc dlouhý, celá ta písnička měla dobře kolem deseti minut. Já jsem si to teda užíval a zas jsem si potvrdil to, co říkám od začátku, že All Them Witches vlastně vůbec nejsou stoner, ale je to poctivá tvrdá bluesová kapela, jak ze starý školy, což na tom koncertě muselo bejt od třetí písničky každýmu jasný.

Ziky: Záleží, kdo tam s čím přišel. Někdo spal. Partička na stole hrála na air guitar, někdo pařil v kotli a u baru se i trochu kecalo. Byl tam prostor na všechno.

Olaf: Jo, já stál před nějakou úplně titěrnou Němkou, která tam evidentně byla se svým přítelem, kterej byl zas úplně obří, a ta nezůstala vteřinu v klidu. A měl jsem taky radost, že tam bylo dost takový ty undergroundový mládeže, všichni říkaj, že rock’n’roll je mrtvej, ale pohled na ty pařící děti mě docela přesvědčuje o opaku.

Ziky: Obligátní otázka. Zazněly nové songy i průřez největšími hity? Tohle možná necháme specialistům na dvacet reportů týdně. Ale chybělo ti tam něco? Já jsem asi slyšel všechno, co jsem chtěl. Na takovou kapelu nejdeš kvůli oblíbenému songu, ale spíš kvůli celkové atmosféře a ta byla vynikající.

Olaf: Řeks to dobře, já se vlastně musím přiznat k tomu, že nejsem nějakej hardcore fanoušek All Them Witches, že bych znal celou diskografii song po songu. Takže tady nebudu říkat nic s tim, že kapela “zahrála průřez svojí tvorbou”, i když zásadní hity samozřejmě zazněly. Ale přesně, od začátku do konce byl ten koncert našlapanej, nebylo tam hluchý místo, a to už je potom jedno, jestli jdeš na Mahlerovu Pátou nebo na poctivej blues, jako se to stalo v Rock Café na All Them Witches.