M:40 – Arvsynd

Někdy mě zaskočí to, že kapely, které mám stále ve škatulce „ta nová záležitost“, registruji plus mínus dvě desetiletí a vydávají xtou desku. Švédští M:40 jsou toho klasickým příkladem, a když jsem jejich nové album položil na gramofon, tahle myšlenka byla asi tím prvním, co mě napadlo.

Arvsynd je čtvrtou velkou deskou kapely, vydanou ovšem s odstupem sedmi let od té předchozí, což bylo proloženo pár sedmipalci.

Dvanáctipísňovou kolekci otevírá zádumčivé vybrnkávání na kytaru, které se následně rozjede v neúprosně tepající d-beat hardcore s dominantní dvojicí hysterických řevů, křičících jeden přes druhého. To vše se typicky moderně znějícím zvukem, rozkročeným na hranici ponurého hardcore a death metalu. V pomalých momentech M:40 nepokrytě čerpají z Neurosis či Amebix, aby se opakovaně vrhali do rychle šlapajících motivů se špetkou epicky ponuré melodiky. Portlandští klasici Tragedy tu bezpochyby slouží jako stěžejní inspirační zdroj a M:40 se v těchto polohách pohybují s ladností ryby ve vodě.

Vrcholem první strany je pak bez pochyb apokalyptická In I Labirynten, ale v obdobném duchu se nese vlastně větší část alba. Je to přesně ta občas obtížně stravitelná směs vzteku a temnoty, která člověka dokáže chytnout za pačesy, pokud si ji pustí ve správný moment a pustí si ji k tělu.