Reporty

Lucifer Star Machine přivezli na Strahov nálož londýnské špíny

I.P. Pavlova, Karlovo náměstí, rychlá zastávka v hospodě U parašutistů, na mostě počkat na stošestasedmdesátku a pak pět minut jen tak pozorovat Prahu jako na dlani. Strahov je králem pražských kopců, místo géniů i vyvrhelů a skrývá ve svých útrobách nejkultovnější ze všech českých klubů, 007. (Mimochodem, četli jste názory, že OFF! by měli raději zahrát v říjnu v nějakém lepším klubu, než je Sedmička? Proboha, v jakém lepším?). A tentokrát hostil vybranou společnost, protože z Londýna dorazil kvintet špinavců Lucifer Star Machine, kterému obstarali domácí support Slaves Of Stadium Rock.

Jedno, dvě lahvový, a už si vercajk chystají Slaves Of Stadium Rock. A jsou skutečně tak výborní, jak mi nedávno bylo básněno. Vidím je naživo poprvé a zní mi naprosto nečesky. Zpěvák, kterým není nikdo jiný než Jiří Nedvídek z Anyway, vystupuje v tričku Black Lips a skutečně, zavřít oči, klidně si představím partu revoltujících studentů s telecastery pod krkem a tunou pedálů. Slaves Of Stadium Rock znějí opravdu tak, jako by právě sjeli na café raceru z nějaké Arabia Mountain, riffy a vyhrávky nabírají místy exotický nádech a celé to do sebe skvěle zapadá. Za nástroji ale nemáte žádné stydlíny, za bicími sedí třeba Martin Švec, jehož úder a práci nohou mu může závidět 98% tuzemských bubeníků a jen tak mimochodem válí v nesmrtelných Plexis. První brázdu klasického českého půlkruhu před pódiem tvoří pánové z Lucifer Star Machine, což je nadmíru sympatické, a je na nich vidět, že se baví, a nestojí tam jen z muzikantské solidarity. Vzhledem k tomu, že Slaves Of Stadium Rock hráli spoustu nových věcí, není pro mě možné položky jejich setlistu vyjmenovat, ale song ve kterém se zpívá něco o „milky way“, jó tak to je dech beroucí hitovka. Jen doufám, že jsem se nesekl a není to písnička z jejich debutového alba, které, přiznávám, taky tak úplně naposlouchané nemám.

A pak přicházejí Lucifer Star Machine, kapela, o které jsem věděl jen pramálo, dokud Ladrogang neohlásil jejich návštěvu Sedmičky. Spíš byste je tipovali na nějaké Švédsko nebo Německo než na uhlazený Londýn, z promo fotek dští hněv a síru, ale mají smysl pro melodii, skvělé zpěvové linky a všechno vám to vrazí hezky pod žebra. Za bicími sedí Txutxo Krueger, který se mihnul třeba v Last Resort nebo Total Chaos, vokály obstarává Tor Abbys, ne úplně marný tatér, a třeba hlavní postava videoklipu Stay Back od The Brains. Svůj set odpálí Hammer Me Dead a pak už do nás valí Cancer Daddy, The Curse, Hold Me Down nebo klipovou pecku Dead And Gone.

[youtube id=“56r6WxYInlw“ width=“620″ height=“360″]

Frontman Tor Abbys svým hlasovým projevem dokáže udělat lovesong i z písničky Pussy Champagne. Má v sobě něco z Michaela Gravese, za drsnou a nepřístupnou image se skrývá temná poezie a někdy se mu podaří i skrz divoké vousy protlačit odzbrojující úsměv. To pak zákonitě musí roztát každá slečna, která celým srdcem tajně touží mít doma nezkrotného parchanta a přitom uvízla v bezpečném vztahu s nudným bankovním úředníčkem. Přitahuje váš pohled, ale nestrhává na sebe veškerou pozornost záměrně. Prostor nechává i baskytaristovi se skvělým jménem Crusty Chlamydia, který celý koncert hraje bezchybně, přesně a navíc s tím nejnádhernějším nástrojem, který jsem kdy na pódiu viděl. Černý Jaguar Bass s červenou perletí se tenhle večer dostal vysoko do mého wishlistu.

[youtube id=“h_N8d1GMFB8″ width=“620″ height=“360″]

Do line-upu Lucifer Star Machine zaskočil během tour narychlo kytarista Mauro Paderni s vizáží Roba Halforda, ale na sehranosti kapely to není vůbec znát. Přichází hitovka Sulphur And Speed a celá Sedmička křičí „stay forever, stay with me“, tohle je prostě vrchol večera, který pak ještě umocňuje Dead Or Jail. Tor uznale kvituje všechny sbory z publika, ptá se, jestli chceme ještě dva songy, že nebudou jak idioti chodit do backstage a čekat na nějaké skandování. Rozloučí se výborným coverem I Kill Everything I Fuck od GG Allina, ale to už je desátá hodina, konec, a pak fronta u merče na tričko s bubákem a nějaký ten suvenýr pro rodinu z cest. No, a když se teď koukám na vybledlé razítko 007 na mém zápěstí, říkám si, že to byl pekelně dobrý koncert.

Celý fotoreport najdete tady.

Danny

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímá, co si vzít na sebe na pódium. Chodí pít na koncerty a číst do hospody. Stejně obratný za klávesnicí, jako za barem. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák v Brně, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Související

Back to top button