Vzpomínání na uplynulý rok se ne vždy nese v optimistickém duchu. Abychom se pokrytecky netvářili, že jsme loni jen vymetali koncerty, užívali si, dělali bordel a všechno bylo v pohodě, měli bychom si připomenout, kteří hudebníci a lidé, motající se kolem alternativní i klasičtější scény, nás opustili. Vezměme smutná oznámení chronologicky, tak, jak naši hrdinové odcházeli.
Hned v úvodu loňského roku zemřel 15. ledna ve věku 75 let Kim Fowley, kultovní a zároveň vtipná a bizarní postava, která fušovala do mnoha odvětví, týkajících se hudebního vyžití. Od konce padesátých let až do své smrti působil jako producent, manažer, zpěvák a textař. V letech šedesátých produkoval a pomáhal nahrávat hromadu úspěšných songů místních kapel v Los Angeles a napsal řadu textů i vlastních písní. Jeho nejslavnější éra přišla v sedmdesátkách, kdy pracoval s profláklými interprety, jako byli Alice Cooper nebo KISS, většina z nás si ho ale bude pamatovat hlavně jako manažera divokých koček rock’n’rollu v čele s Joan Jett a Cherie Currie – The Runaways.
Další výraznou postavou, která se přímo radioaktivně angažovala v hudbě, tentokrát v rámci punkové scény, byl producent Thom Wilson – ten v osmdesátých a devadesátých letech produkoval alba kapel jako Social Distortion, Adolescents, Bad Religion, T.S.O.L. nebo Dead Kennedys. Spolupracoval i s Iggy Popem nebo Stivem Batorsem a s The Offspring – produkoval mimo jiné jejich legendární průlomové album Smash z roku 1994. Thom Wilson odešel loni osmého února.
Čtrnáctého května nás v úctyhodném věku 89 let opustil „král blues“ Riley B. King, známý spíše pod jménem B. B. King (zkratka mimochodem vznikla z přezdívky Blues Boy, kterou získal jako dj v rádiu). Působil od roku 1948 jako bluesový kytarista a zpěvák, producent i textař. Legendární blues man byl skutečným srdcařem a zuřivým hudebníkem – nedal z ruky svou věrnou kytaru, kterou pojmenoval Lucille, za každý rok aktivní kariéry byl schopen odehrát více než dvě stě koncertů, někdy jich byly i tři stovky, vydal přes padesát alb, o hromadě ocenění ani nemluvím. Razil specifický styl hraní blues a tím samozřejmě ovlivnil spousty dalších hudebníků. Long live the King of the Blues!
Na podzim smutná bilance pokračovala – Rico Rodriguez, trombonista slavné britské 2 tone party The Specials, zemřel čtvrtého září po krátké nemoci. Bylo mu osmdesát let. Rico krom Specials působil například s Joolsem Hollandem a jeho Rhythm And Blues Orchestra, tvořil i sólově a s vlastním projektem Rico And The Rudies a spolupracoval s Princem Busterem. V mládí ho učil hrát na trombón sám velký Don Drummond (The Skatalites). Na konci sedmdesátých let začal Rico hrát se Specials a největším hitem v jeho podání se stal cover songu Dandyho Livingstona A Message To You Rudy. Rico Rodriguez byl za působení a přínos oceněn Řádem britského impéria a Musgraveovou medailí.
Bryn Merrick je jménem méně známým, kdo má ale v oblibě temnou punkovou klasiku The Damned, bude vědět, že se jedná o basáka, který v této kapele působil v letech 1983 až 1989, konkrétně na singlu Thanks for the Night/Nasty a poté na albech Phantasmagoria a Anything. Merrick podlehl rakovině 12. září ve věku 56 let.
Desátého října v nemocnici v Daly City v Kalifornii prohrál boj se sepsí saxofonista Steve Mackay. Mnozí ho budou znát díky spolupráci s Iggy Popem – Mackay hrál napřed s uskupením Carnal Kitchen; po setkání s Iggym nahrál pro Stooges songy, které se objevily na albu Fun House. Vyrazil se Stooges na turné a později s nimi opět spolupracoval a to na deskách The Weirdness a Ready To Die. Stevovi bylo šestašedesát let – za vyměřený čas stihl hrát nejen sólově, se Stooges a Carnal Kitchen, ale i se Sonnym Vincentem a Mikem Wattem či soubory jako Violent Femmes nebo Clubfoot Orchestra.
Za nevyjasněných okolností byl v listopadu loňského roku hospitalizován Brandon Carlisle, bubeník amerických punk rockers Teenage Bottlerocket. Brandona našli v bezvědomí, z něhož se v nemocnici neprobral a sedmého listopadu vydechl naposledy. V kapele již od založení působí i Brandonovo dvojče, bratr Ray.
Philthy Animal – tak zněla přezdívka Phila Taylora, bubeníka legendárních Motörhead, který s nimi řádil za bicími od poloviny sedmdesátých let do roku 1984 a poté ještě v letech 1987 až 1992. Phil zemřel 11. listopadu v jednašedesáti letech po nemoci, jak se na osobnost jeho formátu hodí – na selhání jater. Krom Motörhead dělal Phil bordel ještě v kapele Waysted a projektu Operator. S Lemmym a jeho kapelou sice nahrál několik zásadních alb (Bomber, Ace Of Spades, Rock’n’Roll…) , občas ale byly jeho průšvihy příliš i na ně – jeho věčná zranění, bitky a problémy vedly nakonec v roce 1992 po několika varováních k jeho vyhození z Motörhead.
Když přijde řeč na legendárního Iana ‚Lemmyho‘ Kilmistera, asi toho nezbývá moc, co bych mohl napsat – je nezvratnou pravdou, že zpěvák, basák a hlavní tahoun zběsilého rock’n’rollového vlaku do pekla, zvaného Motörhead, zemřel 28. prosince – řečeno s kapelou – zabila ho smrt… Nyní bych už jen plýtval chválou nebo superlativy – dost patosu; jedna z osobností, které byly za života a budou i po smrti ztělesněním šílenství jménem rock’n’roll, odešla. Jen si přisadím, že dožít se sedmdesáti let s takovým životním stylem, je přinejmenším – klobouk dolů – téměř neuvěřitelné, nemožné a obdivuhodné…
Smrt velikána, jako je Lemmy, dokáže málem zastínit i další neveselou zprávu, v tomto případě ještě jednou z tábora The Specials – jejich bubeník John „Brad“ Bradbury je po Rico Rodriguezovi druhým členem skupiny, který loni zemřel. Brad působil s původními The Specials od roku 1979 a poté i s verzí kapely, nazvanou The Specials AKA, když se v roce 1981 oddělilo několik členů. Ke Specials se připojil i během reunionu od roku 2008. Z lásky k northern soulu založil nadšenecký projekt JB’s Allstars. John zemřel 28. prosince ve věku 62 let.
