Lapinpolthajat – IV-Lauluja Suomesta

Finští Lapinpolthajat jsou zpět se svým již čtvrtým albem, o jehož vydání se postaralo zkušené vydavatelství Stupido Records (u kterých vycházely kupříkladu klasické nahrávky JMKE). Čtveřice aktivních a z jiných projektů náležitě ostřílených muzikantů nechala nový materiál zrát čtyři roky, a to se náležitě promítlo do výsledku.

V obalu, jehož přední stranu okupuje epická momentka z rusko-finské války se zmrzlým vojákem, groteskně zabodlým hlavou do hromady sněhu a působícím jako vztyčený výstražný prst i jako jakési pitoreskní memento hrůz války, se ukrývá dvanáctinásobná dávka nezaměnitelně finského hardcore punku.

Úvodní skladba s recitovaným textem posluchače vtáhne do nahrávky, která skvěle kombinuje naštvaně energický projev s citem pro melodický popěvek i kytarový motiv. To vše naprosto excelentně sumarizuje hned poté následující Paperittomana steissillä. Celkovým projevem se navíc jedná o nejsyrovější, nejagresivnější a nejnačuřenější z nahrávek kapely.

Inspirace v lokálních klasikách jako Riistetyt, Kohu-63 nebo Appendix jsou nepopiratelné, ale Lapinpolthajat mají už dávno svou vlastní tvář a jejich cit pro vitální oživování dnes již klasických postupů regionálně specifického punku je nesporný. Finština navíc funguje jako naprosto skvěle osvěžující element i základní stavební kámen melodií a popravdě při poslechu téhle desky se na moment cítím stejně okouzlen jako při prvním poslechu Appendix a Terveet Kadet někdy v roce 84. Neváhám ale říci, že Lapinpolthajat svým talentem pro chytlavé motivy strčí do kapsy celý zástup opěvovaných, ceněných klasik finského hardcore – a to je co říct. To pak především dík tomu, že dokáží skvěle skloubit cit pro výrazné melodické motivy s hardcore punkovým drajvem.

IV-Lauluja Suomesta je beze sporu jednou z top nahrávek, kterou jsem měl příležitost recenzovat v tomto roce, a já si díky ní opět uvědomuji, proč mám slabost pro finský punk.