Landmine Spring – Complete Ride Session

U kapel, ke kterým vás vážou určité osobní vazby, je nemožné mít dostatečný recenzentský odstup, téměř vždy je chtě nechtě zahalen do osobních zkušeností, které deformují samotný hudební obsah, ať v pozitivním nebo negativním kontextu. Landmine Spring jsou toho klasický příklad. Kapela, jejíž prvopočátky sahají do zkušebny v domě po mých prarodičích, do časů života tehdy vitální strakonické hardcore punk scény, kde jsme po nějaký čas sdíleli stejný subkulturní maloměstský mikrosvět.

To, co se po dlouhých letech dočkalo vinylové podoby, je první vydanou nahrávkou kapely, zastihující ji v její nejsvěžejší a formativní podobě. Vše je pevně zaseknuto v devadesátkách – sound, styl kompozic, linky zpěvu. Netrpím nostalgií ve spojení s tímto desetiletím, je to pro mě doba, která v rámci DIY světa produkovala tuny patetického odpadu a rocknrollu jako takovému definitivně zlomila vaz. Landmine Spring s hudebním světem devadesátých let v podstatě souzní, reprezentují do značné míry to, co mě v té době hudebně nasíralo a dodnes nasírá, jenže zároveň jim nelze upřít cit pro výrazné kytarové rify a ten správný rytmický groove, což obojí kapelu účinně vyčleňuje z davu. Jardův zpěv je, na rozdíl od jeho skvělého citu pro dobrý kytarový rif, i s takto dlouhým odstupem slabinou, která mě v celku stále poněkud tahá za ucho, nicméně v celkovém mixu nahrávky po přenesení na vinyl není zásadně rušivým elementem. Vlastně jsem až překvapen, jak právě tahle nahrávka poměrně obstojně přežila zkoušku časem, zvláště na poměry „emo“ produkce daného desetiletí. Především skladby na první straně mají nesporné grády, jsou bezchybně vystavěné a bazírují na nápadech, co strčí do kapsy 80 procent desek okupujících v té době topteny v Heartattacku. Dík tomu mi deska vydržela na gramofonu o poznání déle, než bych byl předvídal. Ačkoliv zpěv mi i dnes spíše připomíná žvatlající děcko. Ale soudit pojetí zpěvu je asi tak jako kritizovat naivního malíře za to, že svět na jeho obrazech je dětsky plochý.

Ať je to jak chce, nahrávka si našla cestu do vinylových drážek, tam kam vždy patřila. Ovšem již jako artefakt historie dávno minulé. Je to minulost, stejně jako lokální hudební scéna, ze které LMS vzešli, a jako takovou nutno tuto desku do značné míry vnímat. Jako střípek mozaiky dob vlastně již dávno minulých, kdy existovala jedna na pár let zajímavá lokální hudební scéna, kde se mísily různé hudební vlivy, a Landmine Spring byli jedním z jejích produktů. V místním prostředí je to navíc stále těžce nadprůměrná záležitost, a velký dík Samuel Records za její vinylovou realizaci. Totéž by si ostatně zasloužily i ostatní nahrávky lemující strakonický hardcore punk devadesátých let.