Lame – Alone And Alright

Berlínské vydavatelství Alien Snatch Records dokáže vždy znovu a znovu vydolovat ze země kapelu, o níž člověk neměl nejmenšího tušení a která ho dokáže odrovnat prvním poslechem. Přesně to platí o Lame, garážovém triu z italského Turína, kteří svou druhou velkou deskou dokazují svůj nezpochybnitelný talent.

Úvodní Evelyn je temná i super chytlavá. Pohráváním si s prolínáním mužského a ženského zpěvu v určitých okamžicích evokuje X, zaháčkované do osidel šedesátkového garážového revivalu a hrající ve zkušebně The Cramps. Snově melancholické plochy se spojují s minimalistickým garage rocknrollovým hudebním základem plným zvonivých kytar a přímočarých rytmů bicích a svébytně temně upírské atmosféry. Ta evokuje jakousi iluzi jižanského rurálního prostředí, kde zchátralost umocňuje kolorit brakových horrorových příběhů. Rocknroll jde ruku v ruce se zemitým blues a temným country, aby se člověku zarýval do mozkových závitů a vykresloval v mysli obrazy pomocí tónů. V Lame najdete špetku The Cramps, Flesh Eaters, The Raveonettes i Lost Sounds, ale především mají náruč plnou vlastního hudebního charakteru, na kterém staví své kompozice. Skladby jako Evelyn, All Your Lies, Deep In The Barn nebo When You’ll Be Mine mě dokázaly strhnout prvním poslechem a daří se jim to znovu a znovu. Být pak v roli někoho, kdy vybírá hudební podkres k nějakému temnotou prostoupenému filmu či seriálu, z téhle desky by byla radost vybírat.

Alone And Alright je pro mě jednou z desek letošního léta a to nejen dík tomu, že se vymyká ze subžánrových standardů, kterými je člověk chtě nechtě přehlcen. Je to především dík její přirozené síle a nezpochybnitelnému šarmu.