Küken – Küken

Už sedm let mrtvý antihrdina Jay Reatard zanechal, zdá se, nesmazatelnou stopu v kontinentální Evropě. Ať už to jsou kluci a holky zpívající při čekání na pražskou noční tramvaj Hammer I Miss You, anebo Reatardovi pokračovatelé v podobě mladých kapel, jako jsou třeba belgičtí Mind Rays nebo němečtí Küken. Obě jmenované bandy se sešly už na dva roky staré kompilaci WWIII francouzských Retard Records (které mají jméno hádejte odkud), eponymní deska hamburských punks Küken, v jejichž sestavě najdete i dvojčata Phillipa a Chrise z The Kidnappers, však vyšla na Drunken Sailor Records.

A už při prvních tónech krátkého basového intra úvodní I´m Not A Fuck Up je jasné, o čem to bude. Garážový nihil, jednoduchý punk ubíhající rychle jako kilometry německých dálnic, dopředu, bezhlavě. „I´m not a fuck up you are so fucked up!“

Songy jsou si, obzvlášť na první poslechy, dost podobné (však je to jen zrychlený rokenrol), ale mají v sobě ukrutný hitový potenciál a celá nahrávka je nebezpečně návyková. Miluju ten reverb (či co to je?) na vokálu, kterej mi v jasnějších a vyšších polohách připomíná právě Reatarda, a v těch frackovskejch koncovkách zase Brandyho z Gaggers.

Texty jsou to, co od garage punku chcete slyšet: nemám žádný prachy, žádnej job, ale furt mi připadá, že jsem na tom líp než ty ve svý naleštěný káře s panickou hrůzou sedící na vedlejším sedadle, kdykoli si uvědomíš, že bys mohl ztratit svý pohodlí. Jak říká můj spolubydlící, kterej ve vedlejším pokoji maluje za řevu převážně rožnovskýho punku, a vždycky když se prochází přes můj pokoj, řve něco jako Küken: „Já už vím, vo čem ty tvý garáže jsou. Vo tom se úplně zrušit… a nic víc, vole.“ Líp bych to neřek.

Samozřejmě, že takovýhle muziky vychází mraky, a že jsou si kapely navzájem podobný jako vejce vejci. Ale Küken jsou jedni z nejlepších, což jejich druhá deska jen a jen potvrzuje. A jestli máte rádi třeba Sharp Objects a další desky od kalifornského labelu Modern Action, nesáhnete vedle.