Krigshot – Örebro Mangel

Krigshot, kapela, která rozčeřila vody hardcore punkového podzemí v samém závěru devadesátých let svým zběsilým, ale stále chytlavým hlukovým atakem, čerpajícím z osmdesátých let. Nikoliv nadarmo si okamžitě po vydání svého prvního EP získali kredit nových Mob 47.

Örebro Mangel je poslední nahrávkou s Mieszko Talarczykem (Genocide SS, Nasum, Bloodshed…), který dva roky po vydání desky tragicky zemřel během tsunami v Thajsku. Krom něj jsou na nahrávce podepsáni Jallo z No Security, Dischange, Totalitar a asi třiceti dalších kapel a Anders s obdobným množstvím souborů ve svém portfoliu. Za všechny zmiňme snad jen Bloodshed, Necrony, Nasum a Coldworker.

Rozjezd tu obstarávají Krigshot v super divokém tempu, které vlastně po celou stopáž alba zpomalí jen čas od času. Na zvuku patrně posluchač zaregistruje stopové znaky švédského grind/death soundu, ostatně nemalá část kapely si získala ostruhy v kapelách orientovaných právě tímto směrem. Zpěvák hystericky ječí, zatímco kytara vytváří nabuzenou stěnu hluku a bubny neúnavně tepou ve zběsilém tempu. Skladby jako Tvimgad In I Skiten nebo Sök, Era Svin lze bez obav zařadit mezi klasiky hardcore punku v jeho nejdivočejších podobách. Dvacet čtyři divokých plivanců vzteku na osmadvaceti minutách se řítí jako řvoucí sirény útočících štuk s neméně devastačním účinkem.

V okamžicích, kdy tato zvuková smršť zpomalí, je to jen k vygradování do ještě větší divočiny. Každopádně v těchto okamžicích kapela ukazuje naplno svůj autorský potenciál a schopnost vyseknout nesporně chytlavý motiv. Výslednice je jakýmsi kompromisem mezi klasickým hardcorem ala Mob 47 či Totalitar, devadesátkovým fastcorem a zvukovou estetikou ne vzdálenou bratrským grindcore divousům Nasum. Z pohledu posluchače má nahrávka i po 16 letech od původního vydání stejnou sílu a intenzitu, což není vždycky pravidlem.

Album Örebro Mangel původně vyšlo na již poměrně dlouho nefungujícím vydavatelství Sound Pollution, a tím pádem bylo již hezkou řádku let vyprodanou záležitostí, takže nová edice byla bez pochyb na místě. Je navíc udělaná naprosto precizně, tak jak je již u Insane Society zvykem.