Konec Světa. V podstatě nemám víc než to jméno. Po internetu nekolují žádné informace, žádné zvěsti ani fámy. Jen stopa v podobě nahrávky Poslední EP na Bandcampu a skvělá vizuální identita kapely. Konec Světa – Poslední EP – po kouskách ubývající globus na coveru – kazety zabalené v mapách. Perfektní. Takhle se navozuje chuť poslechnout si naprosto neznámý debut.
Na Posledním EP čekají tři songy a outro. Když kapela tahala ze subžánrových šuplíčků, sáhla do emíčka, darkwave, indie i post punku. Nešetřila ani elektronikou. To vše pak Konec Světa vtěsnali do patnácti minut ověnčených tanečními i gotickými rytmy, mluveným slovem i křikem.
První skladba Oblast 51 mý hlavy startuje na elektronické, trochu dreamy vlně. K tomu jednoduché, ukřičené vokály. Pro začátek snadný, ale účinný recept. Ve zvuku je cítit krásná nedokonalost úvodních nahrávek a duch DIY. Radost. Ve druhém refrénu už Konec světa tlačí více na pilu. V té pravé chvíli otáčí volume doprava a elektroniku přehlušuje křik dštící intenzivní emoce. Dlouhý instrumentální závěr je ovšem tady trochu na škodu a povedená závěrečná gradace se kvůli němu ztrácí. „Tajemný světla a ostnatý dráty, výhružný značky a štěkot psů.“
Jak moc DIY zvuk Posledního EP ve skutečnosti je nevím – bezesporu ale nemá žádné větší nedostatky. To potvrzuje i druhá skladba Konec světa. Celý song je v podstatě jeden nekončící refrén, který postupně objevuje své variace. Mění se text, intenzita i hudební podkres. Přidávají se vrstvy zvuků a výkřiky v pozadí. A funguje to. Skladba má rytmus, spád a na nějaké ponuré sklepní party rozpohybuje nejednu kyčli. Dobře zní také zpestření v podobě výkřiku „Nejdem spát!“ uprostřed nebo závěrečný mnohohlasý šepot doprovázený zrnitou kytarou. „Nevím, kam jdu, ale s tebou jdu rád. Už zejtra ráno…“
Ve třetím Atomu vykračují Konec Světa zase trochu jiným směrem. Skladbě dominuje goth-noir atmosféra, která mi nejprve v kombinaci s barvou vokálů úplně nesedla. Atom ale dobře staví sám na sobě a jeho konec je tím nejlepším z nahrávky. Skladba má vibe filmového sountracku a perfektně graduje. V závěru si v ní podává ruku surovost DIY ema a monumentálnost goth-synthů, zatímco se v pozadí ozývá bolestivý výkřik. Zapadá to do sebe. „Vzpomínky všude a za každym rohem. Byli jsme šťastní a někdy zas budem!“ Baví mě i falešný konec skladby. Přitáhne pozornost a zároveň nepohřbí tu vystavěnou náladu.
Tečku za Posledním EP představuje téměř čtyři minuty dlouhé Outro. A já bych nečekal, že někdy budu mít takovou chuť nějaké outro vychválit. Konec Světa na něm sice nepředvádí nic nového – vrství jednoduché elektronické melodie, které v závěru splynou s kytarovým riffem. Dělají to ale s úžasným citem pro atmosféru. Třešničkou na dortu jsou pak perfektní, mě neznámé, samply. „Zatímco nám mohlo připadat, že žijeme pravda velikou epochu lidstva, dějiny tiše obracejí list.“ Každé slovo skvěle zapadá do atmosféry nahrávky a v kombinaci s názvem kapely a vizuálem dokončuje tuhle povedenou skládačku. Kam se na Outro hrabou nevýrazné cizojazyčné samply ve druhé skladbě. Paráda.
