Festivalová sezóna se nám pomalu přehoupla do sezóny klubové, a tak přinášíme výběr koncertů, které byste rozhodně neměli vynechat, pokud si pak nechcete nad vyprávěním kamarádů a čtením reportů rvát vlasy, že vám zrovna tahle skvělá akce unikla.
Když punker vyrazí do světa v kostkované košili a s akustickou kytarou na zádech, je to dnes už pouze jedno velké klišé. Ale ve všech těch atrapách na Chucka Ragana a Franka Turnera se čas od času objeví jméno, které má co lidem dát. Tima Vantola jsem si pro sebe našel někdy kolem roku 2011, kdy měl za sebou poměrně čerstvé album Road Sweet Road. Zkuste si pustit jeho písničku Problems Are For Free a zjistíte, že je to jeden z těch interpretů, který má vzácný dar dovést vás skrze špatné dny do těch dobrých. Z jeho písniček cítíte jistotu, že všemi těmi rozchody, finančními problémy a kocovinami si prošel stejně tak, jako vy. A to samé možná ještě víc platí i o jeho loňské desce If We Go Down, We Will Go Together. Diváci, kteří přijdou 10. září do pražského Crossu, uvidí Tima Vantola i s celou folk-punkovou doprovodnou kapelou, se kterou se neukazuje zas tak často. A věřte, že to bude jízda, protože 150 koncertů ročně vás prostě naučí!
Celý klub se ponořil do tmy. Hypnotizující vazbení kytar sem tam protknul jekot či pískot. A pak to přišlo. Na pódiu se začaly objevovat obrysy šesti postav. Klávesistka, bubeník, basačka, kytarista, kytaristka a za mikrofonem zpěvák s kloboukem na hlavě. Ten mu tam ale vydržel asi do prvního refrénu. Pak se totiž přihnala bouře. Dennis Lyxzén, definice naléhavosti, podpořený snad ještě mrazivějším zpěvem v podání Sary Almgren ze skvělých Masshysteri, se od prvního tónu nezastavil. Gymnastické roznožky nacvičené v dobách Refused, pohazování mikrofonu vysoko nad hlavu, údery rukou do vzduchu, nejvíc sexy scénka na odposlechu v dějinách rokenrolu, proslov o tom, jak rasismus ani fašismus nemá v naší společnosti co dělat, revolucionářsky zaťatá pěst… Ufff, během červnového koncertu INVSN v Lucerna Music Baru se dala atmosféra doslova krájet! Ve čtvrtek 18. září poctí tahle parta z Umeå svou návštěvou strahovskou Sedmičku. A sním svůj klobouk, jestli to nebude jeden z top koncertů roku!
Posloucháte rock‘n‘roll? A co takhle radši turbo rock‘n‘roll? No jo, ale Flaming Cocks to už dávno zabalili. Omyl! 21. září tahle památná smečka znovu zazní živě, a to přímo na strahovské Sedmičce k příležitosti čtyřicátých narozenin místního barmana Mr. Špáči. Flaming Cocks oficiálně skončili na začátku roku 2008, přesto to pro ně úplně poslední koncert nebyl, a tak jen můžeme doufat, že o nich ještě někdy znovu uslyšíme. Pro ty z vás, co o této jedinečné show slyší prvně, mám i smutnou zprávu. Sedmička není nafukovací, a tak se není co divit, že už je vyprodáno. Proto vám, co už se na koncert nedostanete, můžu jen doporučit znovu si pustit dnes už legendární DVD z onoho údajně posledního koncertu. A těch 250 šťastlivců se už může dohadovat, jestli zazní všechny jejich oblíbený songy, a jestli tentokrát basový solo opravdu zahraje kontrabas. Ne že by tomu „beat box“ ubíral na půvabu. Berte to tak, že jestli to nebude stát za to, tak to stejně už nikdy neuslyšíte. Prej.
Co si budeme, Detroit zrovna není město, co byste zvolili jako cíl rodinných vakací. Jedno z nejzpustlejších měst současných USA a zároveň město s hodně dlouhou hudební tradicí. Stačí vzpomenout na Motown records, The Stooges, White Stripes a v našem případě především Negative Approach. Kapela, která se inspirovala vším možným od Discharge, Oi! punkem až po garage punk, vznikla v roce 1981 a v roce 2006 se dala znova dohromady (že se nejedná o přiblblej, vyšumělej reunion se můžete přesvědčit z mnoho videí na YouTube) a od chvíle, kdy Two Showels ohlásili jejich koncert v Praze, jsem se dost těšil. Ne proto, že by NA byli moje srdcovka, ale protože tahle kapela patří společně s Minor Threat, Black Flag, Teen Idles, Bad Brains atd. k základům stylu, který spoustě z nás zasáhl do života a dost podstatným způsobem ho změnil. V pondělí 15. září vlastně budeme mít možnost vidět naživo kus historie a byla by dost velká škoda u toho nebýt! Jako support vystoupí domácí Repelent SS. Nenechte se zmást SS v názvu, nejedná se o žádný hnědokošilatý šmejdy, ale o partu, která svým nekompromisním projevem (jak lyrikou, tak na pódiu) naopak působí jako repelent na všechny s SS sympatizující bezmozky. Takže Oi! a vidíme se v pondělí na kopci, jasný?!
Vzhledem k tomu, že jsou členové obou kapel mými blízkými kamarády, tak se na jejich společné tour těším nejen po té hudební stránce, ale i po té společenské. Před pár týdny vyšlo Punkhart a CC společné splitko, na kterém najdete pět a pět (staro)nových songů. Od svých oblíbených kapel obvykle neočekávám žádné změny, a tak jsem spokojená i s tím, jak dopadla tahle deska – obě kapely si jedou ve svém zajetém stylu, který jim sedne (i když se mi zdá, že Punkhart trochu vyměkli, asi jak stárnou, haha), a tak to má být. Na koncertě se těším hlavně na příval energie, kterou Punkhart i CC vždycky oplývají, a samozřejmě na to, že si s nimi pod pódiem nostalgicky zahalekám. Minulý víkend kluci odstartovali turné v domácím Vsetíně a v Ostravě, fanoušci se na ně můžou přijít podívat ještě na dalších osm koncertů po celé České republice, ale i na Slovensku (oslava 10ti let existence, takže tématicky celkem 10 koncertů). Pražský koncert, na který se chystám i já, se odehraje ve čtvrtek 11. září v klubu Cross a společně s Punkhart a Criminal Colection na něm zahrají ještě australští Shandy. Vstup je zdarma, tak doražte!
