Jako každý měsíc přinášíme výběr koncertů, které byste rozhodně neměli vynechat, pokud si pak nechcete nad vyprávěním kamarádů a čtením reportů rvát vlasy, že vám zrovna tahle skvělá akce unikla.
Guinness Boys, we are here, ooo ooo! The Business, legendu britského Oi! punku, není potřeba dlouho, potažmo vůbec představovat. Do Prahy přivezou po sedmi letech nálož working class pecek a taky stále ještě čerstvý sedmipalec Back In The Day. Mě ale láká hlavně jejich support, kterým se stali kalifornští bootboys Suede Razors. Dokonalý pivní rock’n’roll, hymny s rukama nad hlavou, odkazy na dobu, kdy ještě glam šel Británií ruku v ruce se skinheadstvím. Žádná halová lopata z Německa, ale poctivé sedmdesátkové kytary s refrény na první dobrou. Ve smíchovském Futuru představí 16. března songy jak ze svých singlů pod Pirates Press Records, tak i zbrusu nový 7-inch u Contra Records nazvaný Passion On The Pitch. Členové Harrington Saints, Hounds & Harlots a Sydney Ducks na jednom pódiu! Tak to považuju v záplavě skvělých březnových koncertů jako naprostou povinnost.
Brain Drain mě svýho času hodně bavili. Punkrock, kterej ve svébytný český podobě měl nejblíže k tomu, co se označuje značkou sedmdesát sedm, a přitom nebyl postavenej jenom na omílání názvů oblíbených anglických kapel či otřepaných retro klišé z dávno neexistujících klubů. Ačkoli největší pecka se vlastně jmenovala Dead Boys, ale byli to mrtví kluci z Prahy. Přímočará, dobře zahraná jalovost. Kráťova osobitá antipoezie, kdy se texty vůbec nerýmovaly, ale přesto zněly zpěvně a melodicky. Některý výrazy člověk slyšel prvně a některým se trošku pousmál, nicméně ten umečený floutkovský projev s výkřiky jako „Sahula už je úplně hotovej“, byl k sežrání. Songy jako S nikým nic nebo Zatoulanej pes mám rád dodnes, a jelikož jsem byl tehdy ignorant, můžu je poprvé slyšet live až teď v rámci reunionu v 6.3. v Bubnu nebo 7.3. na Mělníku.
Občas zažívám zvláštní stavy, kdy mé punkové srdce potřebuje poněkud zpomalit z rychlého tempa a žádá si kvalitní muziku trochu jiného žánru, než na jaký je zvyklé. Jednou z kapel, které si v takových chvílích pouštím, je italsko-německá tlupa The Offenders. Klasický britský two-tone s prvky ska punku a rocksteady doplňuje specifický hlas zpěváka a kytaristy Valeria. Všech pět alb The Offenders se nese ve stejném rytmu a neznám žádný song, který bych musel přeskakovat. Pecky jako Hooligan Reggae, Oi! Skins nebo Rudeboys In A Dancefloor jsou už jen pomyslnými vrcholy této hudebně velice barevné záležitosti. Chytlavá muzika a srozumitelné texty dokážou oslovit i nezasvěceného jedince. Kapela působí od roku 2005 a od té doby si stihla udělat jméno mezi ostatními veličinami žánru. Jsou tedy pravidelnými účastníky předních ska-punkových festivalů. Věřím, že gentlemani z The Offenders 6. března v klubu 007 Strahov rozjedou řádnou tancovačku, po které nezůstane jediná košile suchá.
Ještě horší, než mít kapelu, od který lidi na koncertech čekají vždycky na ten jeden jedinej hit, je mít kapelu, od který lidi na koncertech čekají vždycky na ten jeden jedinej hit, kterej je navíc ve skutečnosti cover. Mohlo by se zdát, že to je případ i Church of Confidence, party berlínských srdcařů, kteří sklízejí největší ovace, když odpálí pecku Only One Flavour od TV Smithe. Opak je ale pravdou, štramák Uli a spol. stihli od roku 1995 nastřádat vlastních punkrockových hymen víc, než se ve straně ANO sešlo bývalých estébáků. Vypalovačky Livin‘ On Crime, Young Punx, All Or Nothing nebo Teaching The Children The Blues zazní 26. března na pražské Sedmičce, kde celý večer otevřou stále lepší Cirguz, a 29. března v Planet Underground v Ústí nad Labem. Tak se uvidíme na baru, a jak si z minulých koncertů těhle démonů z Kreuzbergu pamatuju, budou tam určitě taky.
Letošní březen vidím já osobně jako důstojné zahájení jarního skotačení a oddávání se hříchům pod vlivem omamných látek všeho druhu. Tančeme, hulákejme, buďme sprostí, ale něžní, buďme styloví, ale mějme nadhled, a hlavně – choďme na koncerty! Abych netroškařil, má pozvánka se bude týkat prvního března, začít se má zostra. Zbytek měsíce bude nabitý, musí se trénovat. Slyšeli jste někdy historku o tom, jak jistý Johnny (ani Cash, ani Thunders) přišel k přezdívce Peebucks, pochcaný dolary – chcete-li? Ne? Ale kombinace Johnny Peebucks And The Swingin‘ Utters už by vám něco říkat mohla, nebo spíše měla. Ať je to s vámi jakkoli, přijďte se v neděli 1. března podívat na strahovskou Sedmičku, můžete mi věřit, že na onen večer nezapomenete. Přijedou totiž legendární kalifornští Swingin‘ Utters se svým prvotřídním punko-skejto-folko-kantry-vole-rakenrolem, a navíc s sebou přivezou ToyGuitar, novou garážově laděnou a 100% srdcařskou kapelu Jacka Dalrympla.
