Knark – Knark

Stockholmští Knark jsou zpět. Po samostatném singlu, splitu se žižkovskými Krüger a evropském turné s kumpány ve zbrani Dissekerad tentokráte s velkou dvanáctipalcovou deskou. V sestavě Knark najdete tváře známé z u nás dobře známých Makabert Fynd, takže mnozí mohou vědět, odkud vítr fouká.

Skladby Knark jsou jednoduché stejně jako černý obal desky, do cca minutových kompozic nasekané plivance skandinávského hardcore punku ala raná osmdesátá léta, kdy se vlastně teprve rodil pod vlivem zámořských a britských souborů. Knark jsou chlápci ve středním věku, co hrají ve své podstatě dospělou variaci na neurvalý pubescentní hardcore punk švédské provenience s datací 82 až 85. Je tu odstup a vyhranost, ale jinak jste tu ve světě vykresleném na raných dílech kompilační série Really Fast. Rychlá tempa, kompozice naskládané do plus mínus minutových stopáží, Andersův navztekaný a neurvalý zpěv, prezentující diametrálně odlišnou část jeho frontmanského já, než jakou můžete znát z vyklidněného reggae/ska Spökstan, to vše dává vzpomenout na rané nahrávky Rövsvett, Puke nebo spousty dalších jmen, spojených se švédským hardcore punkem v časech, kdy Tatcherová a Reagan v zájmů superboháčů ničili svět, za což sklízíme hořké plody dosud. V dnešním světě je nespočetně víc důvodů být nasraným, než tomu bylo před třiceti lety, a tento pocit přenášejí Knark do svých hudebních plivanců do tváře společnosti.

Pokud vás baví hardcore punk, divoký, neučesaný a bezprostřední v jeho evropské tradici, Knark jsou velice zajímavým typem pro rozšíření obzorů.