Kaupungin Valot – Kuomissen

Od časů své punkové puberty ulétávám na všech těch finských kapelách, jejichž názvy nedokáži správně vyslovit a tituly písní ani souvisle přelouskat, a na tom se s přibývajícími roky nic nemění. Nejnověji se o tom utvrzuji při poslechu alba Kaupungin Valot.

Nahrávku startuje zvonivě čistá kytara a svižné tempo písně Astraaliprojektio a do značné míry definuje to, co bude posluchače čekat na celém albu. Kaupungin Valot ve své melodice výrazně navazují na tvorbu raných punk kapel a jejich rodný jazyk tu funguje jako geniální třešnička na dort, stejně tak jako před desítkami let dávala obdobně nenapodobitelný rozměr klasikám typu Eppu Normaali, Ratsia či Vandaalit. Kaupungin Valot do celkového mixu navíc přidávají notnou dávku post punkové či severské melancholie, a tím se v podstatě vezou na stejné vlně jako jejich vrstevníci a krajané Särkyneet či stájový kolegové Pää Kii. Vlastně to celé zní v mnoha ohledech archaicky, ale zároveň naprosto současně a v tom je jeden z geniálních aspektů, spojujících vlastně všechny tyto nové finské kapely v jednu až neuvěřitelně silně působící vlnu. Tu možná neocení ti, kdož jsou fixováni na anglické texty, ale ti ostatní si mohou slastně vychutnávat podmanivou sílu v neotřelých melodiích a jazyku na hony vzdáleném tomu našemu, ale v rockové hudbě tak geniálně fungujícím. Kytarový sound bazíruje na minimálním zkreslení, případně úplně čistých polohách a celkovém charakteristicky skandinávském pojetí zvuku, který je signifikantní pro obdobně laděné kapely z evropského severu v posledním plus mínus desetiletí. Největší sílu celku ovšem dodávají vokály, kde doprovodné zpěvy skvěle gradují nosné melodie a podtrhují vyznění toho hlavního.

Snad se mi podaří někde objevit i ostatní vinylové počiny této více než zajímavé kapely. Pro ty, kdož se vezou na vlně kazetového revivalu, může být zajímavou informací, že na hnědé pásce v plastové schránce vyšlo Kuomiseen na francouzském vydavatelství Mutant.