Možná za to může covidová pauza, ale opravdu dlouho jsem nebyl na koncertě, kde by zpěvák pochodoval tam a zpět mezi posluchači nebo se válel po zemi, a to navíc tak, aby to působilo přirozeně, uvěřitelně. Frontman Izurewary, nové úderky na brněnském hardcore punkovém poli, mi během koncertu na domácí půdě brněnského Vegalité připomněl, jak dobře tyhle bezprostřední a kontaktní sety působí.
Izurewara nastoupila na malé pódium jako poslední z celkem čtyř kapel, které se potkaly na společnou víkendovou šňůru Bratislava – Brno – Orlová. Čtveřice hraje hardcore punk ochucený metalem, a možná proto, že se i přes cejch nové kapely nejedná o žádné zelenáče, fungovalo naživo vše výborně. A malé pódium Izu opravdu nestačilo. Během songů, ve kterých se ve výbušném poměru setkává agrese s tíživou depresí vyrážel frontman, následovaný kytaristou, téměř až do kuchyně restaurace.
Během některých skladeb z právě vydaného debutu Ať tyhle světy padnou, pak došlo i na šermířské souboje s plastovými meči, do kterých se kromě zpěváka zapojilo několik posluchačů, ale i členové Empty Hall of Fame, dalšího dílku ze skládačky tohoto večera.
Právě Empty Hall of Fame odehráli svůj set chvíli před Izurewarou. Živáky téhle stálice moravské hardcorové scény jsou už dlouho jasnou zárukou kvality. Energií nabitou půlhodinku vyzvedá nejen naprostá přirozenost a blízkost, která je z EHOF cítit, ale taky songy s zatím posledního EP Minuty ticha, na kterých frontman kapely přesedlal na české texty. Tím jako by EHOF udělali další krok ke svému publiku. A to jim teď pod pódiem vychází naproti.
A zatímco byla druhá polovina večera zasvěcená hardcoru, první se odehrála v režii modernějšího a mladšího bratrance jménem metalcore. Nejkratší sirku a první slot si vytáhli plzeňští Something Like, jejichž set byl pro mě i přes malý počet posluchačů milým překvapením. Kreativní práce s dvěma kytarami a viditelná radost z hraní udělali své. O něco méně mě pak oslovil sice tvrdší a údernější, ale o to více plochý set Nothing Left to Say. Obzvláště NLTS, ale i ostatním kapelám, se ale musí nechat, že i přes menší počet návštěvníků dali do své půlhodinky na pódiu plnou dávku energie.
Hlavní dojem, který si z Vegálu odnáším, jsem ale popsal už na začátku. Hardcore punkových koncertů, při kterých se kapela mísí s posluchači bez toho, aby to bylo křečovité, je v současnosti poskromnu. A je to velká škoda, protože třeba v režii Izurewary to funguje výborně.
