Kakafoni – Death In Mind

Co vznikne, když si hyperaktivní švédský hardcore punk udělá výlet do New Orleans a srazí se tam s provařenými figurkami místní podzemní scény? Odpověď se točí na mém gramofonu a nese jméno Kakafoni. Kapela, která je značným dílem dovolenkovým produktem Mattise z Makabert Fynd, Ignatius či Dissekerad, má na svém kontě již EP a nyní aktuální album vydané novým švédským vydavatelstvím Mangel Wax.

V černobílém obalu se ukrývá smršť apokalyptického hardcore punku, odkazující na zlé, rychlé a divoké žánrové klasiky a v neposlední řadě pak v sobě svojsky mísící vlivy zámořské školy s tou skandinávskou ve velice efektním výsledku. Nadneseně řečeno, Kakafoni dokáží své říci jak fanouškům Disrupt, tak Disfear bez toho, aby zněli jako jedni či druzí. Stopa zámořského „já“ ovšem nese v celkovém vyznění přeci jen celkem znatelný otisk, a ačkoliv skladby jsou z pera švédské části souboru, v nápadech tu a tam probleskne inspirace v raných COC nebo Poison Idea. Divoká tempa, velice hrubé zpěvy model drsňák, tak jak to patří k atributům stylu. Mohou být sice v nadměrné míře někdy trochu k pousmání, ale jak již bylo řečeno, k danému pojetí punku patří stejně jako post-dischargeovská tempa a zkreslené kytary (obojího zde dostanete přehršel).

Faktem ale je, že odhlédneme li od všech klišé, oprostíme se od toho, že tento koncept prosvištel vaším sluchem již tisíckrát v různých variacích, uvědomíme si, že deska Kakafoni je zkrátka a dobře skvěle napsaná v kontextu hrubého a divokého hardcore punku. Nápady jsou super chytlavé a celé skladby tu fungují tak, jak mají, stejně jako drsný a dynamický zvuk. Vlastně je to jedna z mých nejposlouchanějších tvrdých desek poslední doby, až si říkám, jaká je škoda, že tohle je více méně pouze projekt, který patrně na pódiu člověk nikdy nezažije.