Obrovský tour bus před pražskou MeetFactory oddechuje do čtvrteční noci a v útrobách klubu se chystá ples upírů. Je v podstatě vyprodáno a gothic punkoví kmotři The Damned si to po dekádách působení zaslouží. Ten tour bus i vyprodané haly. Večer uvádí Štěpán Málek se svou aktuální kapelou !VVÚ. Vítejte v kabaretu, zábava může začít.
Už ve frontě u vstupu do klubu občas cítíte to příjemné napětí mezi lidmi, jdete na jistotu, víte, že dnes to musí být legendární noc. Někdy se zklamete, avšak jindy funguje všechno jako na drátkách a odcházíte potěšeni a spokojeni. Co myslíte, jak to bylo tentokrát? Hádáte správně, šli jsme s pevným přesvědčením, že upírský kult nemůže zklamat. The Damned zrají jako víno, čím jsou starší, tím jsou lepší.
Davy fanoušků venku před klubem, vevnitř, u merche, na obou barech, v sále. Fanoušci a fanynky proudí všemi směry, naplněni očekáváním. Nestačíte se točit za kamarády a známými a máte pocit, že se pořád jen s někým zdravíte a objímáte a že jste ty duše potkali asi v deseti minulých životech. Čekání zdá se býti nekonečným, ale pak jdou bez okolků na věc !V.V.Ú. a rovnou s přístupem ála „zahrajeme vám, ale taky jsme přišli na hlavní hvězdy“. Staré songy N.V.Ú. v novém kabátě, nefalšovaná energie tuzemského punku. Nové věci, cover new wave oi! hitovky New Age od Blitz. Ve světle událostí poslední doby také cover coveru Pet Sematary od Ramones jako vzpomínka na Petra Hoška z Plexis a jeho Svět jsou báry. Jak pravil Štěpán, u toho songu budeme ještě nějakou dobu brečet.
Z titulku článku snadno vyčtete, který song padl po intru jako první – rázem jsme se ocitli na výletě s šarmantními veterány. Přijeli ve vrcholné formě, přirození, sebejistí, ale ne namyšlení. The Damned vyrostli ze zhovadilých pankáčů přes průkopníky gothic rockové subkultury až po temné proroky. Už to nejsou ti týpci se šlehačkou na obličejích a papírovým pytlem na hlavě. Není to ale ani příliš vážně se beroucí gotický kabaret. Oni se naštěstí nikdy nebrali vážně a postupně dozráli do až filmově působícího hudebního úkazu. Wait For The Blackout. Tohle bylo Černé Album. Teď si dáme nové album! Z ještě nevydaného alba Darkadelic zaznělo více materiálu, v čele se singly The Invisible Man a Beware Of The Clown. Druhý jmenovaný uvedl Captain v duchu: „Ten song není o mně!“
Všimli jste si té ladné divadelní stage presence Davea Vaniana? Ten rafinovaný upír chce, abyste ho viděli z určitých úhlů. Agresivní vypalovačka Born To Kill. Rozevlátý Love Song. Někdo z publika drze vykřikne: „Smash It Up!“ Dave ho zpraží jediným slovem: „Later…“ I se starými punkovými fláky prostupuje celým koncertem noirová atmosféra, vzpomínání a nostalgie nejsou negativní, ale naopak představují vhled do vývoje The Damned. Captain Sensible hází vtípky a tváří se poťouchle. Klávesista Monty Oxymoron působí jako psychedelická babička. Rytmická sekce se drží zpátky, pokud jde o show, hudebně ale celá kapela funguje bezchybně, je to sympatický a profesionální úkaz.
Prezentováno je nové album, staré punkové skladby, ale třeba i opus Eloise, původně hit Paula Ryana. „Zahráli bychom vám song od Boba Dylana, ale… Dáme si raději Smash It Up!“ The Damned mají styl a smysl pro humor. Neat Neat Neat. New Rose. „Možná jsme starý, ale rock’n’roll umíme!“ Děsivě studená a výhrůžná Standing On The Edge Of Tomorrow. Dave Vanian je ve své bílé košili, černých rukavicích a klobouku se širokou krempou větší gangster než všichni od Kmotra, přes Mafiány až po Tenkrát v Americe.
The Damned v České republice léta nebyli, ale kdo tentokrát zavítal do MeetFactory, musel si říci, že se vyplatilo si na ně počkat. Jsou ostřílení a zocelení téměř padesáti lety hraní, pořád jim to dělá radost a mají tolik potřebný nadhled, jenž spoustě kapel chybí. Umějí potěšit, pobavit i dojmout.
