Jack And The Wild Horses – Jack And The Wild Horses

Alleycat Records opět přichází s deskou, která není ohraná a povedlo se jí mě dostat. Dostala mě o to víc, že jsem dlouho váhal s tím, než jsem ji vložil na gramofon, až se nějak propadla na dno hromádky desek na zrecenzování, odkud jsem ji konečně vykutal a byl jsem upřímně překvapen její nepodbízivou chytlavostí.

Jack And The Wild Horses, ač je jejich domovem švédský Goteborg, čerpají z americké lidové hudby, country a blues, z této směsi pak odlévají své intenzivně emotivní písně s nepřehlédnutelným banjem. Samozřejmě jedno přirovnání je okamžitě nasnadě, 16 Horsepower, a nepochybuji o tom, že tihle pánové si z poslechu této mé oblíbené kapely odnesli své. Parádně to demonstruje třeba třetí (a podle mého názoru i na desce nejvýraznější) píseň Winston, s onou nezaměnitelnou ponurou náladou, evokující zažloutlé fotografie odrbaných farmářů a oběšenců uprostřed prašných náměstí. Neméně výrazná je i Winterwolf, která desku skvěle uzavírá. K účinku výsledného efektu napomáhá i dřevně jednoduchý zvuk a přirozeně jednoduchá, avšak zároveň chytrá aranžmá. Celek je oproti famózním 16 Horsepower přeci jen méně sofistikovaný a zároveň i tak nějak normálnější ve srovnání s vypjatou emotivní religiozitou Davida Eugena Edwardse. Jack And The Wild Horses tak stojí přeci jen o něco blíže k běžné dřevní country, ale i tak k ní mají naštěstí stále náležitě daleko, a to je v mém světě velké plus.

Mimochodem pokud jste se zhlédli v místních vycházejících stars The Moonshine Howlers, zkuste nakouknout i za humna a otestovat třeba právě Jack And The Wild Horses. Jejich deska navíc dokazuje, jak jednoduché může být psaní a nahrávání silných písniček, když pro to máte cit.