Irritation – Nattsvart Framtid

Mezi tuzemské vydavatelství Phobia Records a Švédsko by se již téměř dalo dát rovnítko a debutní album Irritation je dalším produktem této česko-švédské love story. V Irritation najdete mimo jiné členy Passiv Dödshjälp, kteří vydali své zatím poslední a nutno podotknout velice vydařené album v podstatě jen před pár měsíci a pánové zde servírují produkt jedné ze svých dalších aktivit. Oproti P.D. jedou Irritation ve více konvenčních hardcore punk kolejích. A když mluvím o hardcore punku, mám tím na mysli věci, které se tak nazývaly předtím, než termín hardcore odcizili pitomí metalisté v odpudivých hiphoperských outfitech (mimochodem v mém světě ta nejhorší kombinace všech dob, jak hudebně tak i vizuálně).  

Hudební svět Irritation je lemován odkazy na Discharge stejně jako Motörhead a v něm si pohrávají s typicky švédským pojetím zvuku a celkového vyznění svých hudebních kompozic. Takže když nyní napíšu, že tady dostanete desku jedoucí v duchu starých Disfear, případně Skitstystem, bude to asi nejvýstižnější, co lze o albu napsat. Je to variace na osvědčené téma, ale dostatečně osobitá a výrazná na to, aby vystoupila z řady dalších a na gramofonu dokázala svou energií náležitě nakopat zadek posluchači. Ta se vám do uší zakousne bezprostředně po skončení krátkého záhrobního intra a pak už kapela jede až do konce rychle a navztekaně. Výrazné bubny tepou v převážné většině v d-beatovém taktu, doplňujíc se s bezchybně postavenými kytarovými rify a zkreslením protaženou basou.  Zvuk je stoprocentně čitelný a jen umocňuje celkovou sílu, jakou se téhle partě lehce obtloustlých Švédů podařilo přenést z nástrojů do drážek vytlačených do vinylu. Vlastně jsem byl až překvapen, jak mě poslech alba Irritation baví, nic moc jsem neočekával a o to víc jsem si jeho poslech opakovaně užil.

Parádní vydavatelské vkročení do nového roku od Phobia Records a k tomu jedna nová kapela, jejíž jméno si pro budoucnost raději zapíšu za uši.