Inseminační stanice – Trvalý následky (APRÍL)

Brněnská Inseminační stanice hrdě drží vlajku českého agro punku. Chlast, jednoduché popěvky, protest, akordeon a tempo nespouštějící nohu z plynu. I proto jsem byl k jejich třetí řadové desce Trvalý následky skeptický, nicméně rumem zpití bojovníci za svobodu mi vzali dech. Za pár let se totiž vyhráli neuvěřitelným způsobem a nové album by mělo jako povinná součást učebnic společenské výchovy či hudební výchovy vyučovat na školách.

Přitom první song nenapovídá, že by se něco měnilo. Dupavý rytmus a akordeonová vyhrávka, která potěší milovníky kapel jako Tři sestry. Ovšem s upřímností nejdál dojdeš, výsměch všem kritikům tzv. vidlopanku, kterým samotným leckdy sláma kouká z bot, a hrdé přihlášení se k hrdinům české traktorové scény, musí vykouzlit úsměv na tváři každému.

Dál se ovšem valí nekompromisní a upřímný punkrock. Právě jednoduchost, přímočarost a bezelstnost projevu Inseminačky je to, co je odlišuje od zbytku české produkce hrající si směšně na nějakou scénu, kde se všichni poplácávají po ramenou za svoje halekačky a přiteplené melodie. Krásně to shrnují v jedné z nejlepších pecek Blbeček, kde se zpívá: Kastování už tu bylo, říkalo se tomu fašismus. Všechny ty neoriginální tuzemské kapely, epigoni zahraničních vzorů, potetování a vyšňoření v kostkovaných a pruhovaných maškarádách a hrající si na něco víc. Inseminačka proti tomu staví tuzemský rum a vtipné narážky na Mad Pigs: „To není Brno, to je L.A.“

Jediný slabší článek je podle mě píseň IS Army, která moc sklouzává k obyčejné lidové odrhovačce připomínající kolegy z VHS. Naopak nechybí hity jako Svoboda s chytlavým kytarovým riffem. V textech se chlapi dotýkají citlivých společenských témat, avšak nenuceně a inteligentně. „Už jsme si zvykli klopit hlavy před cizáky, srpy a kladiva a nebo kříži háky“ a zklamání nad tím, že Evropská unie „nám sebrala i ten název rum,“ to je píseň hodná připodobnění ke skladbám jako God Save the Queen a se kterou kdo nesouhlasí, není správný Čech.

Pecky jako Stáří servírují naštvaný hardcore, za který by se nestyděli ani Minor Threat, Intifada s temným intrem pak zní jako kdyby utekla z nejstarších desek Middle Class. Plusové body si zaslouží i opětovné zdůrazňování boje za rodnou zem. Iluze zase hrají na melanacholičtějí notu, dávají vzpomenout na kalifornské pop punkové kapely jako NOFX, ovšem v syrovějších začátcích.

„Až nebudu mít na to prznit šestnáctky, až nebudu mít sílu na nácky, a místo rumu budu chlastat morgana, až mě budou z poga bolet kolena,“ jako poslední ukázka někdy vtipného, někdy až děsivě vážného poselství Inseminační stanice. Je to brilantní kus poezie, navíc podpořený zkušeným, přesto stále výbušným hudebním projevem. Mrzí mě, že kvůli předsudkům jsem se k nahrávce dostal ze zpožděním, neboť by jinak nechyběla v žebříčcích nejlepších desek roku.