Insanity Alert: Jsme prostě skupina party lidí, ať už na pódiu, nebo mimo něj

Tvrdý thrash, každodenní drhnutí skejtu o beton, spousta vypitých piv a vykouřených jointů. Insanity Alert vznikli v roce 2011 v Innsbrucku a velmi rychle se dostali na úroveň světových kapel. Od té doby přivádí do mosh pitu davy thrashových maniaků po celém světě a Česká republika je jejich pravidelnou zastávkou. Na otázky k rozhovoru odpovídal zpěvák Heavy Kevy.

Mezi největší hudební akce v České republice, kde jste vystupovali, patří festivaly Mighty Sounds, Brutal Assault a Obscene Extreme. Jaká je první vzpomínka, která se ti vybaví u každého ze zmíněných festivalů?

Všechny tři festivaly byly naprosto skvělé! Vzpomínám si, že na Mighty Sounds byla na pódiu rekvizita americké benzinové pumpy z 50. let a náš bývalý basák The Cheddar Shredder na ni vyskočil přímo během hraní. Na Brutal Assaultu jsem se při autogramiádě opil a zhulil takovým způsobem, že jsem se zamknul v kapelní dodávce a pak jsem tam omdlel. Kluci z kapely mě hledali celé hodiny. A co se týče Obscene Extreme, hned jako první se mi vybaví davy šílenců, kteří spolu paří jako o život, a to už před polednem. Sladké vzpomínky!

Setkal ses někdy během turné s podobným festivalem, kde by byli podobně šílení lidé jako na Obscene Extreme? 

Řekl bych, že nic netrumfne Obscene Extreme, dokonce ani vystoupení Sinéad O’Connor. (smích) Je to opravdu jedinečné místo, dělané s láskou a stoprocentní dávkou poctivosti.

Ještě k těm pařícím lidem. Kdy si byl ty sám v mosh pitu na nějaké kapele?

Před rokem u nás v Innsbrucku. Na Kreator!

Jako kapela hrajete thrash, který sám o sobě prošel jistým vývojem od jeho počátků v 80. letech až po současnost. Dokážeš si představit, kam se tento žánr bude vyvíjet v průběhu následujících desítek let?

Doufám, že to bude stejné jako teď, jen ještě tvrdší a rychlejší. Myslím, že každá kapela přináší něco nového, čím se tento žánr obohatí. Navíc, s tolika válkami a podobnými sračkami, které se ve světě dějí, musí thrash jenom vzkvétat.

V jednom rozhovoru jsi říkal, že když jsi v mládí začal objevovat undergroundovou hudbu, bylo to jako otevřít truhlu s pokladem. Zažíváš něco podobného i v současnosti s objevováním nových kapel?

Jasně! Jsem otevřený mnoha hudebním žánrům a každý týden nacházím nějaké nové kapely a skladby. Poslední dobou jsem se zbláznil do latinskoamerických rytmů Cumbia, to rozjede party!

K vaší hudbě patří jednoznačně skateboarding. Který trik na skejtu patří mezi tvé nejoblíbenější? Je naopak nějaký trik, který by ses ještě chtěl naučit?

Na skejtu dělám nejradši grindy. Těžký, pořádný grindy, kdy ocel treků brousí o beton. Moc rád bych se naučil frontside smith grind, akorát si myslím že bych si u toho nadělal do kalhot.

Krátce po vydání vašeho posledního klipu Shredator si bylo možné koupit limitovanou skejtovou desku Insanity Alert. Zkoušel jsi, jak se na tom jezdí?

Nezkoušel, protože jezdím výhradně na deskách, které tvarově vychází z 80. let, a tahle deska je spíše devadesátková. Ale i přesto zaujímá místo na stěně v mém malém skateboardovém muzeu.

A Shredator je singl nebo jedna z písní, která se objeví na vašem dalším albu?

Je to singl, který jsme napsali hlavně kvůli té skejtové desce. Tu poté vydali Koloss Skateboards z německého Münsteru. Jinak už v tuto chvíli píšeme nové songy na naše čtvrté album.

Vaše kapela každým dnem roste a zvou si vás na čím dál větší akce. Je něco, co tě na tomhle způsobu života překvapilo?

Hraní s Insanity Alert je mnohonásobně lepší, než s kteroukoliv kapelou předtím. Jasně, dostáváme slušné cesťáky, pohodlná místa na spaní, a zároveň je pokaždé k dispozici nějaké jídlo a hromada piv. Ale ta důležitá věc, která převyšuje všechny ostatní, je, že na našem koncertě pokaždé vidíme spoustu lidí, kteří rozjedou mosh, začnou házet řepama a udělají z toho večera pořádnou party! Je pro mě veliká čest, že si lidé chodí zapařit na tu naši divnou kapelu, že si poslechnou naše songy, napsané ve sklepě v Innsbrucku, a skvěle se s námi baví. To je ta věc, co mě pokaždé překvapí, a to i po více než deseti letech v kapele.

Jedna z největších akcí, na které jste měli možnost zahrát, byl francouzský festival Hellfest v roce 2019, který doprovází historka o vašem kytaristovi a jeho pádu z pódia dva dny před vystoupením. Jak k takové věci došlo?

To bylo o fous! Jsme prostě skupina party lidí, ať už na pódiu, nebo mimo něj. Stalo se to na jednom divokém koncertě v Německu po cestě na Hellfest. Byla to skvělá jízda, hodně piv a hromada přátel. Ten koncert byl tak divoký, že Dave spadl do díry vedle reproduktoru a poranil si ruku. Měli jsme ohromné štěstí, že se dal velmi rychle do pořádku a na tom Hellfestu jsme nakonec vystoupili. Je to hardcoreový sráč, který necítí bolest!

Nápad na váš cover Run to the Pit prý vzniknul během kouření marihuany za kostelem. Byl ještě nějaký víc bizarní moment, na základě kterého vzniknul váš song?

No, abych byl upřímný, tak všechny naše songy vznikají za podivných situací. Na základě dělání hloupých věcí, potkávání se s šílenými lidmi, děsivých jízd autem a propitých nocí. Pak mi některá z těchto situací přinese do hlavy nápad, který si zapíšu, a vždy, když mám čas, tak si k tomu sednu, aby vzniknul nový song.

Četl jsem, že rád hraješ hry na gameboyi. Vzpomeneš si na svoji první hru?

Miluju svého gameboye! První moje hra byl Tetris, kterou následoval Super Mario Land a po něm Skate Or Die: Bad ‚N Rad. Hraju je všechny dodnes.

Jaké rozhodnutí, které si ve svém životě udělal, bereš za zásadní, abys nedopadl jako chlap v songu Make Up Your Mind Or Die?

Mojí jedinou snahou je každý den se bavit a nestarat se o to, co si o mně ostatní myslí a co bych měl dělat v souladu se zásadami společnosti. Za svoje zásadní rozhodnutí beru moment, kdy jsem se rozhodl takto žít. A v ten moment jsem se stal šťastnějším, než kdy před tím.

V tuto chvíli máte za sebou evropské turné se španělskými thrashery Crisix. Jak u tebe probíhají přípravy na turné?

No, piju hodně vody, dívám se na spoustu podivných televizních pořadů, užívám si veganské jídlo a v neposlední řadě peru všechno moje spodní prádlo.

Váš doposud poslední koncert v České republice se uskutečnil v září 2021 v klubu Rock Café, kde ses po koncertě chlubil svými plážovými kraťasy. Kolik si jich bereš na turné?

Jenom jeden pár. Udržujou se hezky zatuchlý. (smích)

Je něco, co nesnášíte víc než longboardy, koloběžky a Davida Guettu?

Víc než tohle nesnáším fašisty, rasisty, nacisty, homofoby a všechny lidi, kteří diskriminují jiné kvůli něčím preferencím, víře, rase, náboženství anebo sexuální orientaci. Jedna láska / jeden mosh.