Nad Brnem se stáhla černá mračna a davy metalistů zamířily na Flédu. Zvučná jména především black metalu přitáhla skutečně slušné množství lidí. Do vyprodání rozhodně nebylo daleko. Vyrazili jsme v plné sestavě Dvou kverulantů, takže se na reportu podílel i Olaf.
Ziky: Program zahajují Nuclear, thrash metal z Chile. A jedná se o dobrou volbu na rozehřátí. Je to přesně tak divoké, jak se na kapelu z Jižní Ameriky sluší a patří. Celá kapela má kudrnaté vlasy až po pas a po pódiu se pohybují sebejistě. Hudebně se jednalo o celkem povedený thrash, který ovšem po chvíli omrzel. To jsou ty rozdíly mezi dobrou a výjimečnou kapelou. Už od první kapely však byla znát dobrá volba sálu. Zvuk byl už od začátku perfektní. Tak akorát nahlas, že se většinu dalo přežít i bez špuntů.
Olaf: Fléda byla rozhodně dobrá volba. Za sebe bohužel má pár mínusů spíše produkčního řádu – platit za kus svršku v šatně 20 korun, když lístky stojí poctivých pár stovek, mi přijde chucpe na jakékoliv akci, a když jsem viděl řadu roztočených pivíček čekajících na své majitele na baru, tak jsem se rozhodl, že si radši dám lehce předražený gin tonic, u kterého jsem zůstal celý večer. Navíc ze skla a bez zálohy. Nuclear jsme stihli těsně po začátku a byl to vlastně skvěle odsýpající thrash, ale holt ne vždycky je řemeslná zručnost všechno, za mě je to kapela stylu „stokrát slyšeno“. Co mi ovšem přišlo extrémně zábavný, tak byly texty ve španělštině, takže za to rozhodně plus. Jihoameričanům tahle muzika jde a jako rozehřívací kolo to bylo super.
Ziky: Zařazení 1349 na druhé místo programu bylo pro leckoho překvapením. Ale po hodně slabém začátku pochopitelné. Těžko říct, jestli šlo o problémy se zvukem nebo únavu, ale celé to bylo nemastné neslané. Naštěstí se 1349 zhruba ve třetině koncertu vzpamatovali a především Frost za bicími předvedl naprosto odlišný výkon. Srdce všech milovníků blast beatů zaplesalo. Ravn za mikrofonem dobře fungoval ve všech polohách, ale nejvíc mu sedlo čisté démonické zaříkávání, zvlášť když sál úplně potemněl.
Olaf: Na 1349 jsem se těšil zejména po super koncertě na Brutalu před pár lety. Ovšem to, co předvedli od začátku koncertu, byla rozsypaná kapela, kdy Frostovi moc nešly nohy, neustále kulhal a měl jsem z toho pocit jak z videí začátků black metalu v 90. letech. Těžko říct, zda šlo o nějaký technický problém, ale jak říká Ziky, asi ve třetině koncertu se kluci rozehráli a konečně morová rána začala kosit Flédu. Obrovské plus je Ravnův výborně nazvučený vokál, který za mě tenhle koncert táhnul, jinak moje očekávání 1349 spíš zklamali.
Ziky: Vltimas se postarali o největší překvapení večera. Od prvního momentu šlapající a neuvěřitelně zábavnou. Hvězdná sestava nezklamala a odehrála koncert naplno a precizně. Heavy metalové vsuvky odkazují na dřevní počátky black metalu a hvězdná sestava nakukuje i do dalších žánrů, čímž se vytváří nápaditá hudební mozaika. Vokál Davida Vincenta zaujímá široké spektrum od řevu po čistý projev a všude byl přesvědčivý a přesný. Některé „true metalisty“ mohlo vystoupení zklamat, ale komu nevadí stylová rozmanitost a jistá kabaretnost, odcházel z Vltimas potěšen.
Olaf: Vltimas byli můj tajnej černej kůň, kdy jejich poslední album Something Wicked Marches In jsem zhltal na x poslechů. A tenhle černej koník od začátku vyběhl rychlostí, že nechal svoje soupeře daleko za sebou. Tahle superkapela, kdy David Vincent z Morbid Angel s vizáží Iana Astbury z The Cult podal skvělý výkon, kdy vyprávění, za které by se nemusel stydět ani David Tibet, prokládal expresivním vokálem v písních, které samozřejmě nezapřou Blasphemerův rukopis zejména z mayhemovského období Chiméry, od začátku do konce chrlila jednu zajímavou písničku za druhou. Nebyl tu prostor pro chyby, doprovodná kapela téhle superstars makala jak čerstvě namazaná gilotina a po koncertě jsme si svorně řekli, že teď už můžeme jet domů.
Ziky: Hlavní hvězdu večera nám celou dobu připomínalo plachtou zakryté logo Abbath. Očekávání se různila, protože poslední koncerty nebyly zrovna přesvědčivé a celkově je minulost „živoucího meme black metalu“ plná alkoholových excesů. Někdo se možná i těšil na takové vystoupení – a byl zklamaný. Žádná karikatura, potácivá postavička nebo troska s pandím make-upem, ale výborně připravený Abbath i celá kapela. Od prvního tónu radost poslouchat. Abbath ukázal, proč je v takové konkurenci headlinerem. Oproti předchozí kapele tady hraje prim hudba. Sál je potemnělý. Před bicími obrovské logo. Víc není potřeba. Zazní průřez dvěma deskami i něco od Immortal.
Olaf: Abbath neabbath, alkohol nealkohol, po svém excesu v jižní Americe, kdy velký Olve jednoduše nezvládal a koncerty končily většinou trapnou tragédií, jsem do začátku koncertu netušil, jaké vystoupení bude a zda vůbec bude. A ač mi přišlo, že Abbath sám je trochu unavený, tak koncert nejenže proběhl, ale dokonce proběhl ve velice slušné kvalitě. Oproti Vltimas byli Abbath daleko víc nahlas a pro mě méně čitelnější, nějaké chyby se staly, ale teď hudební hodnocení stranou – z lidského hlediska klobouk dolů, že se za tak krátkou dobu dal Olve dohromady, je schopný odjet tour a podat výkon, za který se absolutně nemusí stydět. Kdyby jen tohle, tak za mě to stačí, a ač si můžeme o Abbathovi myslet cokoliv, tak Olvemu ukrytému pod vrstvou makeupu a koženou zbrojí jako člověku fandím a měl jsem radost, že to dává.
Ziky: Na závěr se sluší říct, že Obscure potvrzují, že umí zorganizovat akce skutečně precizně. Správně odhadnutý prostor na počet lidí, výborný zvuk, dodržování časů. Škoda jen, že až na Abbatha hrály všechny kapely na dost malém prostoru, protože půlku pódia zabíraly bicí zmíněné kapely. Rozhodně se od Obscure promotion mají jiné skupiny i jednotlivci, pořádající koncerty, co učit.
Olaf: Pravda, že v době digitálních mixů jsou dlouhé line checks a zvukovky celkem zbytečné, ale tohle mi zas úplně nevadilo, malý prostor zas dával pocit určité „klubovosti“ a dobrá kapela zahraje dobře i v garáži. Ještě bych se teda rád omluvil všem lidem, kteří měli tu smůlu a jeli s námi ve dvě ráno do Prahy. Proč se můžete dozvědět v našem dalším podcastu.
