Hazarder – Against His-Story, Against Leviathan!

Svou slabost pro kapely ze zemí bývalé Jugoslávie nikde nezastírám, stejně jako pro temné pomalé stoner zákoutí rockové hudby. Tyto dva aspekty pak v sobě pojí nejnovější vydavatelský počin ostříleného tuzemského vydavatelství Insane Society Records, kterým je první album záhřebských Hazarder. Vydavatelství tím také vstoupilo do lehce, pro svou dramaturgii, nezvyklých vod. U Hazarder nehledejte žádný d-takt, crust and grind, ale čistý, temný a lehce apokalypticky vyznívající stoner rock se stylovými přesahy, ale především s náležitou porcí energie a celkovým vyzněním, které ji pasuje rozhodně do áčkové kategorie v rámci světa tohoto stylu.

To, do jakých vod vplouváte, si patrně uvědomíte již s úvodním intrem, které vás unese někam o čtyřicet let zpět, do časů klasických psychedelických nahrávek. Ovšem po cirka minutě dvacet přichází na paškál reálná podoba Hazarder. Tvrdý monstrózní riff spolu s lehce zvláštní rytmikou se rozjede do podmanivé a táhlé monotónnosti, do níž po čase vstoupí zpěv, znějící jako Lemmy na heroinu. Přirovnání ke Sleep či High On Fire vážně nejsou od věci, ale Hazarder mají vlastní ksicht a jakousi zvláštní neuroticky vypsychovanou náladu, která je přesně tou správnou dochucovací ingrediencí, odlišující tyto Balkánce od svých západních inspirací. Tu a tam v Hazarder možná zaslechnete i Amebix nebo Killing Joke, rozhodně mají v sobě obdobnou míru hudební temnoty. Tu pro mě asi nejlépe prezentuje devítiminutový opus Scorpiopium, která je spolu s třetí Fertile Crescent mým osobním favoritem celé desky. Kytarové party chvilkami evokují představu, v níž byste v marihuanovém oparu zpomalili nějakou klasickou heavy metalovou desku na 16 otáček a k tomu by vám za zády do karaoke mikrofonu pěl svým vypitým chraplákem Lemmy a to je vlastně sakra dobrá kombinace.

Ideální soundtrack na nějakou zčazeneckou párty a rozhodně pak deska, po které by měli hodit okem všichni, komu učarovávají hudební škatulky jako sludge či stoner.