H.I.C. Systeemi – Total Blackout

H.I.C. Systeemi jsou jednou z neprávem pozapomenutých kapel zlaté éry finského hardcore punku první půle osmdesátých let, což je pro mě tak trochu záhadou. Svůj otisk zanechali na kultovních kompilacích Hardcore 83, Lasta EP a Finish Spunk / Hard Beat a v půli osmdesátých let natočili album pro Propaganda Records, které stejně jako třeba druhá alba Appendix či Bastards nebo debuty Kansan Uutiset a Vaurio, obratem skončily jako licence v rukou Herberta Egoldta, majitele Rock-O-Rama Records, aniž by se dočkaly edice přímo u mateřského vydavatelství. Nicméně pro Egoldta se již stala neudržitelnou situace, kdy Rock-O-Rama vydávala souběžně hardcore punkové i nazi skinheadské desky, a tak alespoň na chvilku stvořil vydavatelství Erazerhead Records. Právě na této značce vyšlo jediné album kapely s názvem Slut.

O tři desítky let později se nové licence chopili v Höhnie Records, doplnili původně vydaných 12 songů o další osmičku a vypustili do světa s novým obalem, ostatně ten původní vznikl bez jakéhokoliv přispění či autorizace členů kapely.

H.I.C. Systeemi hrají naprosto klasický finský hardcore punk, kdy se finština v magické symbióze pojí s vlivy britského i zámořského punku a hardcore raných osmdesátých let. Zároveň si zachovávají nepřeslechnutelnou dávku chytlavé melodiky a repetitivních popěvků. Tím jsou nejblíže tvorbě krajanů Appendix nebo Lama a nutno říci, že se těmito nesrovnatelně slavnějšími jmény nenechají ani v nejmenším zahanbit.

Abych byl upřímný, jsem až zaskočen jak mě svou energií dokázala deska pohltit i po nějaké té desítce let, kdy jsem si ji pustil naposled. Pokud by se vedla diskuze o prověření zkouškou časem, H.I.C. Systeemi ji zvládli levou zadní, a já se znovu utvrzuji v tom, že finský hardcore punk miluji i dnes stejně jako v půli osmdesátých let. Což samozřejmě může být jen a jen směsí nostalgie a tím, že se zkrátka a dobře jedná o specifický hudební projev naší generace, ve své výpovědi i efektu nepřenosný a odsouzený ke zmizení v propadlišti dějin spolu s naším odchodem.

Osm skladeb navíc oproti osmdesátkovému albu činí z této desky navíc zajímavý kousek i pro ty, kdož vlastní originál a pídí se po zapomenutých střípcích hardcore minulosti.