Gulag Beach – Apocalyptic Beats

Berlínští punks Gulag Beach otevírají krátkou kytarovou vazbou svůj soundtrack apokalypsy. V té dost možná již reálně žijeme, aniž si to uvědomujeme, ukolébáváni přetlakem mediálních nesmyslů a konzumním shonem.

Úvodní a zároveň titulní píseň uvede posluchače do světa, kterému vládnou svižná tempa bubnů, nabuzené kytary, vyšvihávající jednoduché a zároveň chytlavé rify a bez jakýchkoliv dalších přívlastků punkový projev zpěvu, úmyslně zmršený telefonním echem. Gulag Beach oproti předchozím nahrávkám výrazně zrychlili a zároveň celý projev zkompaktněl a dostal nový rozměr. Sráží se tu americký punk počátku osmdesátých let s punkem německým ze stejné doby a všemu dává specifický pocit charakteristicky středoevropský akcent anglického zpěvu, což pro mě funguje jako šarmantní třešinka na dort. Zároveň se tu operuje s poctivou dávkou melancholické nálady, která k celkovému vyznění i titulu desky naprosto sedí. Při pozorném poslechu zaslechnete vlivy různých klasických záležitostí, aniž by vás napadla myšlenka na plagiátorství. Gulag Beach se nechávají inspirovat tak jako všichni, aby utvářeli svou vlastní punkovou mozaiku, která nakonec vyznívá jako punková Kalifornie přenesená do středu Evropy, kde se Smogtown v běhu otřeli o nahrávky Torpedo Moskau.

Nahrávka vznikla v legendárním Tommy Weisbecker Haus, místě, spojeném s předlouhou tradicí tamního radikálního squatterského hnutí a dodnes přežívajícím v boji s gentrifikací. To je do značné míry příznačné, neboť Gulag Beach reprezentují ten ušpiněný mizející Berlín squattů a divokých demonstrací. Ten Berlín, který se pozvolna vytrácí pod záplavou hipsterů a zvyšujících se nájmů. I proto mám tak rád Gulag Beach.