Grand Collapse – Along The Dew

Na talíři gramofonu se mi roztáčí druhá velká deska britských hardcore punks Grand Collapse s názvem Along The Dew. Obal s rytinovou grafikou zobrazující smečku lišek atakujících lovce evokuje doby, kdy se tématika ochrany divoké přírody i práv zvířat ventilovala v punku jasně a hlasitě, a že se v tomto případě rozhodně také nebude jednat o tichý šepot, je na první pohled zřejmé.

Desku rozjíždí energií nabitý thrash metalem odkojený rychlý riff a vše se řítí vpřed. Neúprosně tepající rychlé bubny, dominantní kytara a super nasraný zpěv. Grand Collapse se inspirují v minulosti, ale zvukovým vyzněním jsou naprosto současní, rytmicky stoprocentně přesní, s tvrdým a nekompromisním zvukem, převádějíc nekompromisní hardcore nového milénia. Skladby jako titulní Along The Dew, Though Bloodshot, Deep Rooted nebo Omission mají schopnost vás převálcovat svou energií a zvukem. Zároveň ale kytarista občas v rychlosti vystřihne melodickou akordovou repliku jako vystřiženou z pod rukou Dickieho Hammonda z Leatherface a jinak nekompromisní thrash hardcore smršti tak dodá s správnou melodickou třešinku na dort.

Na druhou stranu jsou tu momenty, kdy kapela přepne do středně tempového metalo hatecore modu, ale i to v mozaice celku působí svěže a já mám navíc slabost při zpunkované thrash metalové kytarové motivy. Skvělou tečkou za celou deskou je pak závěrečná skladba Trapped, kde se vlastně organicky prolne vše to, co bylo zmíněno v předcházejících řádcích.

Kapela se v době vydání svého debutu před pár lety mihla i Českou republikou a s tím, jak nekompromisně zní v současnosti, by nebylo od věci, kdyby se zastavili opět.

Along The Dew je pro mne jednou z nejsilnějších hardcore punk nahrávek roku 2017.