GØGGS – GØGGS

Vyznat se v tom, co všechno vydává kalifornský workoholik Ty Segall, začíná být samostatným studijním oborem. Přiznám se, že jeho poslední sólový počin Emotional Mugger se mě příliš nedotknul a po pár posleších jsem ho odložil někam k podobně nepochopeným experimentům Franka Zappy, od nějž mám radši než hudbu jeho citáty, jako třeba: Psát o hudbě je jako tancovat o architektuře.

Mnohem víc mě zaujala Segallova další kapela GØGGS, která je čímsi jako milostným vyznáním syrovému punku. Syrovému, přesto zmodernizovanému a jaksepatří fuzzovému, místy protkanému psychopatickým hlukem a disharmonickou elektronikou. Chris Shaw (zpěvák Ex-Cult) sype zvířecké a válečnické texty s testosteronovou dikcí Henryho Rollinse nebo Stiva Batorse. Ty si střídá nástroje s věčným kolegou Charliem Moothartem, mísí hardcore punk s gotickými zvukovými stěnami a dinosauřími kytarovými sóly, a občas se zdá, že spíš než na kytaru hrají na nějakou divnou věc z vesmíru.

Album otevírá zvuk chaosu a řev „We´re not scared!“, následně vypuká těžkotonážní tříakordová smršť, v níž není místo pro štěstí či krásu. Strach a hnus, temnota a utrpení. Má to však jeden háček – songy jsou si hodně podobné a celé se to dost brzo oposlouchá.

Mezi nejvýraznější momenty patří skladba Needle Trade Off, obzvlášť, když se do všeho toho řvaní přidá v refrénu Ty, a jeho hlas perfektně se doplňující se Shawem mě hází zpátky k dobře známým beatlesáckým nápěvům. Smoke The Würm se namísto refrénu láme do zběsilé hardcorové řežby, Assasinate The Doctor má skvěle hopsavej riff, jenž v kombinaci s čímsi, co připomíná zelektrifikovaný dětský foukačky, vytváří zajímavou hlukovou koláž.

A ještě jedna věc, kterou je nutno GØGGS přičíst k dobru – nic jinýho takhle nezní. Občas mi to mírně připomíná METZ, ale podobnou změť toho nejohranějšího z punku přefiltrovaného skrz krabičky kytarových efektů jsem ještě neslyšel.

Na albu hostovali i Cory Hanson z Wand nebo další Segallův parťák Mikal Cronin, a vypadá to, jako by se tihle lidi prostě jenom sešli ve studiu, aby si nahráli pro radost další desku. A proč taky ne, když můžou.