GBH – Punk Junkies

Čtvrté a zatím poslední zastavení u reedic desek GBH na PHR Records nese titul Punk Junkies a pochází z roku 1997. Kapela se po letech okouzlení metalem a následné tvůrčí pauze vrátila blíže ke svému charakteristickému soundu z osmdesátých let a zároveň podepsala smlouvu s německým hardcore punk vydavatelstvím We Bite Records.

Po krátkém intru kapela rozjíždí desku ke svému obrazu přetvořeným coverem Junkies od San franciských Breakouts, se kterými se bez pochyb při svém osmdesátkovém raisování po spojených státech GBH bez pochyb párkrát sešli na jednom pódiu. Originál je pro mě nedostižný, nicméně je respektu hodné, že GBH tak vzdávají hold vrstevníkům, kteří neměli to štěstí udělat si z punku celoživotní živnost. Následující Impounded a Harmony vás usadí v zavedeném GBH stylu, jak se etabloval v půli osmdesátých let, s větší či menší mírou metalových kytarových vyhrávek. Punk Junkies stylově asi nejvíce navazuje na album No Need To Panic. A to jak pojetím nápadů, svou náladou, tak v neposlední řadě i zvukem. Právě zvuk je tu pro mě asi největším oříškem, je poněkud přehlcen echy, což ho pro mě dělá jen obtížně stravitelným, stejně jako vyloženě metalový zvuk bubnů. Jako celek jsou ale GBH na Punk Junkies zpět ve svěží formě, ve které dokáží vyseknout zas a znovu chytlavý rif i refrénový popěvek a, co naplat, především pro Colinův projev a barvu hlasu mám zkrátka stále slabost.

Minusem je ovšem i poněkud přetažená délka desky. Plus minus půl hodina je podle mého optimální, což je zde přetaženo o téměř dvacet minut a to má za následek fakt, že deska se ve své druhé polovině trochu vleče.

V době kdy album původně vyšlo, mě mrzela absence jeho vinylové varianty a o dvě desítky let mi v tomto směru PHR Records příjemně zlepšili náladu.