Fucktards – Fucktards

I dnes čas od času člověk objeví kapelu, která ho posadí na zadek, ačkoliv se mi to popravdě stává čím dál sporadičtěji. Jednou z těch nemnoha jsou švédští Fucktards a jejich první a bohužel zároveň rozlučkový dvanáctipalec.

Od rozjezdu první skladby je jasné, odkud vítr fouká. Zvonivě čistý garage zvuk kytary ve spojení s rychlým tempem a zpěvákovým frázováním naštvaného spratka. Ideální ingredience, se kterými tu dostanete poctivou porci moderně pojatého klasického hardcore punku s odkazy na doby, kdy slovo hardcore znamenalo rychlou variaci na jednoduchý garážový rocknroll a kdy si člověk pod tím označením představil jména jako Circle Jerks, Adolescents nebo Zero Boys. Samozřejmě Fucktards jsou Švédi, a tím pádem je nasnadě srovnání s tamními jmény poslední dekády Regulations nebo Insurgent Kid. Sound je navýsost současný nebo, lépe řečeno, retro-současný, přesně tak, jak ho můžeme znát od jejich zmíněných krajanů. Ano, dvanáctipalec Fuckards je vážně tak dobrý, svěží, divoký a zároveň chytlavý. Hitem desky je rozhodně druhou stranu otevírající Morphine Dreaming, punk song ve středním tempu, za který by se nemuseli stydět Randy ve svých nejlepších letech. V těsném závěsu je pak, jak v pořadí na desce tak i v hitovém potenciálu, hardcore punk vypalovačka Too High To Die.

Bohužel Fucktards jsou již minulostí, jak rychle se vyloupli, tak záhy skončili a zůstal po nich krom této desky ještě srovnatelně vydařený sedmipalec a jeden kompilační song, které všechny stojí za sehnání.