Frank Turner si získal Prahu pozitivní energií i zpěvem v češtině

V neděli 9. března měl pražský Lucerna Music Bar na programu vystoupení britského hudebníka Franka Turnera a jeho doprovodné kapely The Sleeping Souls. Turner si zvolil českou metropoli jako jednu ze zastávek právě probíhajícího turné k nové desce Tape Deck Heart a v Praze se objevil vůbec poprvé. Dříve mohl český divák spatřit jeho vystoupení pouze na festivalu Mighty Sounds.

Začátek akce byl naplánovaný na půl devátou večerní. Klub byl solidně zaplněný a na pódium vešel první host večera. Anglický hudebník Ducking Punches a spustil svoji zhruba dvacetiminutovou one man show, kdy stál na pódiu jako solitér, pouze s kytarou a bez zbytečných řečí hrál jednu píseň za druhou. Pouze při posledním songu si přivolal na pódium pomoc v podobě klávesáka a sehráli tak společně jeden duet.

Okolo deváté nastoupila druhá předkapela, která přijela rovněž z Ameriky. Jednalo se o duo Andrew Jackson Jihad, které vsadilo na svižnější tempo. Hudební obsazení čítalo kytaru a klávesy, ale stejně jako Ducking Punches si na finále svého vystoupení přizvali posilu a rozšířili svoji sestavu na poslední dva songy o jednoho člena, bubeníka. Ale nebylo to tak jednoduché, jak zde popisuji. Bubeník se nějaký čas hledal, zapomněl se někde v zákulisí. Ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká. K úžasu všech přítomných usedl za bicí sám Frank Turner a doprovodil kapelu na poslední dvě písně, kdy zejména začátek poslední skladby mi silně připomněl hudbu Toy Dolls.

Půda pro nástup hlavní hvězdy večera byla skvěle připravena. Pod pódiem se shromáždili všichni návštěvníci od barů a z chodeb, takže volného místa příliš nezbývalo. V deset hodin, přesně podle plánu, vlétli na scénu Frank Turner & The Sleeping Souls s hitem Photosynthesis. Hned od počátku sbíral Frank u českého publika vavříny. Vysvětlil, že čeština je nejtěžší jazyk, který se kdy učil, přesto všechny přítomné přivítal na koncertě v češtině a popřál jim dobrý večer. Sympatické gesto, které rozhodně nebylo posledním použitím naší mateřštiny během koncertu.

Frank Turner přijel do Prahy představit svoji novou, celkově už pátou desku, Tape Deck Heart. Nové songy, kterých během koncertu zahrál asi pět, prokládal ověřenými skladbami ze starších alb. Ke slyšení byly písně jako Try This At Home, The Wessex Boy nebo I am Dissappeared, která měla oproti studiové nahrávce mírně pozměněnou aranži. Zhruba po půlhodince hraní přišlo druhé Frankovo vystoupení v českém jazyce, kdy svoji skladbu Eulogy doprovodil českým textem a na místo určené pro Freddieho Mercuryho, frontmana kapely Queen, dosadil osobu Karla Gotta (hudební význam obou nechť posoudí každý sám). Jednoznačně palec nahoru za toto číslo.

Frank po celou dobu skvěle komunikoval s publikem, které jeho snahu kvitovalo častým aplausem. Na jednu píseň si dokonce přizval k sobě na pódium jednoho z diváků, který ho doprovodil na harmoniku. Korunou všeho bylo, když se Frank Turner spustil mezi lidi pod pódiem – ne že by si na ně lehl, jako to dělají všichni ostatní, on si na ně vzpřímeně stoupl s kytarou na zádech. Zhruba po osmdesáti minutách opouštěla kapela scénu, ale bylo jasné, že v zákulisí dlouze nepobude. Nadšené publikum přivolalo všechny zúčastněné co nevidět zpět na svá místa k třípísňovému přídavku. Nadšené prozpěvování celé Lucerny při hitu I Still Believe předznamenávalo blížící se konec a k velkému finále zněla píseň Four Simple Words. Frank se, už bez kytary, pouze s mikrofonem loučil s nadšenými návštěvníky Lucerny. Chvíli po půl dvanácté hudba utichla a Frank Turner & The Sleeping Souls opustili scénu.

Jednalo se o výjimečný hudební zážitek, při kterém dominoval naprosto perfektní zvuk. Dlouho jsem neslyšel tak výborně nazvučený koncert. Věřím tomu, že pravověrní fanoušci tohoto hudebního stylu včera viděli koncert roku 2014 a možná i delšího časového období. Frank Turner zkrátka dokázal, že ocenění za nejlepší živé vystoupení, které obdržel v domovské Británii, nebylo náhodné