Flogging Molly – Speed of Darkness

Flogging Molly mají oproti spoustě dalších folk-punkových kapel jednu výhodu. Jejich zpěvák, kytarista a textař Dave King je rodilý Ir. Což znamená, že mu doma odmala hrály irské lidovky, The Dubliners, Horslips… a že je odkojen na stejné whisky jako Shane MacGowan. Teď ale vážně. King „to“ má jednoduše v krvi, a proto asi málokdo čekal, že by se Flogging Molly jejich páté řadové album nevyvedlo.

Na nové desce nazvané Speed of Darkness najdete něco málo přes 40 minut nové tvorby, ve které Flogging Molly stále s lehkostí jim vlastní kombinují punkrock s irskou lidovou hudbou, přičemž každý použitý nástroj zde má své místo. Ať už to je tahací harmonika, mandolína, banjo nebo vynikající housle – v punkrockových písních se „netlučou“, ale naopak do nich sedí. Další síla Flogging Molly tkví v tom, že jejich songy nepostrádají gradaci. Přesvědčit se o tom můžete v punkovce s banjem Saints & Sinners nebo ve skladbě Revolution, kde se objevila i trubka, která songu dodává jižanský revoluční nádech. Na druhé straně, Flogging Molly sluší, i když zpomalí, a jinak tomu není ani na novém albu, na které se vešly čtyři pomalejší skladby. V jedné z nich ukáže kromě frontmana Davea Kinga, co všechno má v hrdle i jeho žena Bridget Regan, která v kapele obstarává housle, místy i píšťalu a dudy.

Co se textů týče, často se v nich objevuje working class tématika – ale ani v nejmenším v tom klišovitém pojetí. Pro irskou hudbu je typické, že se jako „materiál pro texty“ používají různé sociální problémy – ať už to byly konflikty mezi katolíky a protestanty, Irský bramborový hladomor nebo britská nadvláda. Flogging Molly si tentokrát berou na paškál ekonomický kolaps v USA a jeho dopad na tamní obyvatele. Inspiraci čerpají hlavně v Detroitu, rodném městě Kingovy manželky a jednom z nejprůmyslovějších měst vůbec. V Detroitu je zastoupen hlavně automobilový průmysl  – ne nadarmo se mu přezdívá „Mototown“ – a i přesto všechno pořád zůstává kusem světa, který trpí poměrně vysokou mírou nezaměstnanosti. A právě díky všem těmto okolnostem pak od Kinga nezní jako plané řeči, když zpívá o zavírání továren a lidech bez práce.

Tohle všechno tvoří dohromady povedenou nahrávku, přesně tak, jak se od Flogging Molly očekávalo. Otázkou je, jestli je to dobře a zda to stačí. Když budete koukat na film a budete vědět, kdo je vrah, strhující závěr snímku vás neposadí na zadek tak, jak se to povedlo napoprvé. Budete ochuzeni o nečekané zvraty a moment překvapení, které postrádám i u Speed of Darkness. Jenže na rozdíl od světa stříbrného plátna, kde filmy s každým dalším dílem ztrácejí na kvalitě, Flogging Molly si na svém pátém albu drží pořád stejnou laťku. Proč by ji taky měli někam posouvat, už takhle je dost vysoko.