Flatfoot 56 – Toil

Roky rokoucí pro mě byli jedinou folk-punkovou kapelou nepřekonatelní Flogging Molly. Ostatní bandy jsem záměrně ignoroval, páč znějí všechny stejně, a proč poslouchat ty ostatní, když mám tu nejlepší, že jo. Po zklamání z alba Speed Of Darkness (recenze) jsem ale začal pátrat i jinde a narazil na monstrózní spoustu zajímavých kapel. Teď jsem do rukou dostal novou desku Toil od Flatfoot 56 z amerického Chicaga a sakra, je to pořádná pecka. Trojice bráchů si usmyslela, že prostě chce hrát folk-punk, přibrala další dvojici fešáků do party, aby se podělila o druhou kytaru, dudy a mandolínu, no a ženou se na sto deset procent s trochou toho štěstíčka celým punkrockovým éterem.

Pořádný dudy nás pošlou do svižné úvodní Brother, Brother. Hned od začátku se mi zamlouvá projev zpěváka, prostě dělník z doků, muž z lidu, který si v pátek a sobotu v hospodě zazpívá nad pintou Fuller‘s s kapelou. Následující The Rich, The Strong And The Poor má dokonalý refrén s jemným backvokálovým „pápapápá“.  Jó kapela s backvokály šetří a schovává si je na ta nejsilnější místa, což je paráda, která se rozhodně v dohledné době nepřemlsá. Hodně folková I Believe It poprvé ukazuje mandolínu a její dominance v některých následujících písních mě neskutečně baví. Zároveň také poprvé netají inspiraci americkými tradicionály. Take Hold Again nás posune k titulní working class pecce Toil. Pořádná dřina si pak žádá hymnu se vším všudy, a to splňuje vynikající Live Or Die Trying. Nejlepší část alba máme ale před sebou. Atmosférická a hodně naléhavá Work For Them doplní Terrorizing Truth, s dokonalým (vážně podtrženo) sólem na mandolínu a zpěvem jak od Anti-Flag u táboráčku.

Následná Strongman oslňuje trojitými vokály v refrénu a posune nás do uvolněnější a humornější 6‘10‘‘. Tohle senzační country doplněné o banjo a foukačku pak pokračuje vypalovačkou This Time a výtečné Winter In Chicago. Po Terrorizing Truth pro mě druhý nejlepší song na tomhle vinylu. Flatfoot 56 se pak rozloučí (do)jemnou I’ll Fly Away s nádechem americké tradice.

Tak určitě. Lepší folk-punk jsem neslyšel od Polka’s Not Dead (recenze). Fakt. Celý to zní jak kotlíkářský Street Dogs v tom nejlepším smyslu slova. Pokud zas přijedou do Čech, slibuju, že tentokrát budu křepčit v první brázdě, protože takový koule jako Flatfoot 56 má dnes jen málokdo.