FIDLAR – FIDLAR

Když mi Hoges, nový přírůstek v redakci, posílal tip na kapelu FIDLAR, evokoval mi název kromě reminiscencí na mého psa nebo bývalého souseda nějakou trapnou, nejmíň osmičlennou sebranku fidlající s houslemi skočné české „skáčko“. Rozhodně jsem nečekal, že mě čtrnáctipísňová nahrávka skate pankáčů z L.A. zvedne ze židle, a bude držet ve vzduchu nejmíň tejden v kuse.

Ve skutečnosti je FIDLAR zkratkou pro skejťáckou hlášku „Fuck It Dog, Life’s A Risk“, a tihle kluci se skutečně s ničím nemažou. Děje se tu podobná věc, jakou jednou popsal Gallagher z Oasis. Zatímco děti generace britpopových mladíků se od cigaret, alkoholu, občasného šňupání a mejdanů do sedmi do rána posunuly k heráku, cracku a sebepoškozování, FIDLAR posadili Descendents s jejich kafem a songy o holkách na surf a rozjeli šílenou jízdu. Levný pivo, skladby o tom, jaké to je být mladý a v hajzlu, prkno, prázdný kapsy, koks a prášky.

Je to rokenrol se vším všudy, má v sobě punkovou naštvanost i kalifornskou prosluněnou bezstarostnost. Neexistuje nic víc než garáž, pak taky nejrychlejší cesta k tomu, aby byli skejťáci pořádně mimo a další den? Budoucnost? Práce? Cože? „I’m so fuckin‘ cheap / I’m so fuckin‘ proud / and I don’t have a job and I don’t have a phone / and I don’t have a life and I’m always stoned!“

Dost na to, aby výbuch nihilisticky prokalených emocí bavil, deska však nezní ani trochu monotónně. Surfový garážový sound má místy blízko ke klasickým Hives, určitě neujdou srovnávání s Wavves. Syrový punk se střídá s psychedelickými momenty, písně jako 5 to 9 připomenou, že pop punkové kapely devadesátých let by nemusely stát za hovno, kdyby uměly chytlavé refrény a pop dělat s vypáleným aparátem ohuleným na maximum. Sólová kytara často zní jako ožralí Dead Kennedys.

Gimmie Something je v podstatě klasická rocková věc, stejně jako Lda, bluesový feeling je ještě více slyšet ve skladbě Paycheck. V pecce Whore zní vokál Elvise Kuehna (mimochodem, on a jeho bratr Max jsou potomky klávesisty T.S.O.L. Grega Kuehna) jako čistá esence vzteku, navíc se jedná o skvělou garážovou záležitost. Zmíněná uši drásající kytara vyniká v No Waves, skladbě, kterou by jinak klidně mohli mít v repertoáru Peacocks.

Mezi naprosté vrcholy pak patří hitovky Max Can’t Surf nebo perfektní odhrovačka Stoked and Broke, kde se zpívá: „I just wanna get really high / smoke weed until I die / I don’t ever wanna get a job / If I fucked up today, hey, nothing’s wrong!“ Dokonale výmluvné shrnutí jednoduché a přímočaré filozofie FIDLAR.

Dlouho jsem neslyšel nahrávku, která by byla kámošem, ve kterém najdeš oporu a ospravedlnění, když už si všichni okolo myslí, že jsi se zbláznil a měl by ses srovnat. Fidlar na tohle kašlou, vlastně kašlou úplně na všechno, protože umí hrát a skládat vlivy, žánry a odkazy do mozaiky, která nakopává zadky. Jednička za originalitu to nebude, ale výsledný koktejl je něčím, co těžko najde konkurenta. Co chybí k dokonalosti? Povedenější verzi vypalovačky Wake Bake Skate nahráli už na EP DIYDUY, skladba Blackout Stout je dobrá, ale ne tak dobrá jako zbytek. Jinak nic.