Původně jsem chtěl jít hledat vstupenky a čokoládu, což je instagramová hra, kterou američtí Baroness dělají pro fanoušky v každém městě, ale nakonec balíček jak od Willyho Wonky ukryli v Choco Story, což mám trochu z ruky. Našel ho z vás vůbec někdo? Oni Baroness jsou vůbec hraví, fragmenty obalu a písničky z loňské desky Purple (recenze) poschovávali po různých sociálních sítích a bylo možné je najít jen za pomoci specifických hashtagů. Pokud se to někomu povedlo, kapela nález zveřejnila pro všechny. Tyhle drobnosti prohlubují vztah mezi interpretem a fanouškem a Baroness by tohle mohli vyučovat na fakultě mediální komunikace.
Koncert v Lucerna Music Baru odstartovala dvojice Closet Disco Queen ze švýcarského La Chaux-de-Fonds. Bicí a kytara. Žádný mikrofon. Stěna z aparátů. Dobře organizovaný chaos. Bang! Dva bývalí členové post-metalových The Ocean na ploše půl hodiny vystřihli asi pět songů, které v sobě mísí psychedelický rock a stoner metal se speed rock’n’rollovými postupy. Jonathan Nido s kytarou je na pódiu osobnost s magickou aurou a rychle pro Closet Disco Queen získal podporu celého klubu. Ale to, co funguje naživo, z loňského eponymního dvanáctipalce bohužel nevyzní na první poslech a člověk se musí deskou prokousat. O tom se rozhodně dozvíte víc z chystaného rozhovoru.
[youtube id=“74hOX0HKzhA“ width=“620″ height=“360″]Do desáté chybí jen patnáct minut a za zvuků intra, připomínající vojenský pochod, na pódium přicházejí Baroness, vedeni bubeníkem Sebastianem Thomsonem. Víc než solidně zaplněný Music Bar je miluje, jásotem nešetří a kapela spustí Kerosane, svižnou pecku z nové desky Purple. A z nové nahrávky zazní téměř všechny songy, hned ze začátku třeba Morningstar nebo vyklidněná Shock Me. John Baizley má charisma, je frontmanem, který poutá pozornost, ale ten správný magor je Peter Adams s druhou kytarou, kterého je plné pódium. Ne náhodou si ho vybral Danzig pro koncerty se Samhain! Jeho vokály dodávají harmonickým refrénům to, co Baizley nedokáže, a jeho hra je jak z jiného světa. Baroness jsou mistři gradace, otvírák druhého vinylu desky Yellow & Green, Green Theme se převalí v neskutečný The Iron Bell, aby opět usnul v Cocainium. Přichází druhý highlight setu: If I Have To Wake Up (Would You Stop The Rain?). Hodně mě překvapuje, jak dobře vyznívají pomalejší věci a jak vstřícně publikum reaguje. V kotli pod pódiem to střídavě vře a sní. To jestli zrovna zní Desperation Burns, nebo Eula. Moje místo pod Nickem Jostem s pětistrunnou basou a občasnými synťáky sice hodně ovlivňuje po zvukové stránce právě přebuzená basa, z větší vzdálenosti je ale zvuk konzistentní a díkybohu s výrazným vokálem. Baizley si kromě toho, že fantasticky maluje, dokáže i dirigovat fanoušky, a tak není divu, že si malá Lucerna může vykřičet hlasivky, aby v přídavku Baroness zahráli červený song Isak a samozřejmě Take My Bones Away.
Nebyla to úplně typická akce, na jaké chodívám. Směs metalistů, artových bláznů, punkerů a hardcorařů se sešla na kapele, která spojuje mnoho žánrů dohromady, aby výsledek byl jako noc v horečkách, kdy střídavě sníte a bdíte a čas plyne jinak, než se zdá. Baroness vyměnili strahovskou Sedmičku po letech za větší sál, aby ukázali, že umí vládnout i z výraznějšího pódia. A módní policie Kids And Heroes hlásí: v roce 2016 se bude nosit fialová!
Fotografii pořídil Marek Holoubek pro iReport, video natočil Danny.
