Festivalový mezičas je třeba vyplnit koncerty. Mad Caddies nebo DZ Deathrays v Praze
Kdo říká, že během festivalové sezóny nemůžete zuřivě navštěvovat koncerty, jako to máte běžně ve zvyku? Poté, co se spálíte ostrým sluncem před venkovní stagí, je čas jít propotit společenský oděv do klubu. Nabídka je i v létě bohatá, stačí si vybrat.
Pod hlavičkou produkce Mighty Sounds se ve Futuru objevila ska punková parta Mad Caddies, navrátivší se po dlouhých devíti letech. Mnoho lidí má s žánrovou kombinací ska a punku problém, další ji milují – řekněme, že existují i tací, kdo jsou někde na půli cesty. Lze se snažit žánr objevovat, avšak neobdivovat ho nekriticky. Do klubu jsme vyráželi s tím, že Caddies jsme zbožňovali a poslouchali před mnoha lety a krom záchvěvu nostalgie jsme byli zvědaví, co po čase předvedou.
Jedna věc je rozhodnout se a chtít hrát crack rock steady v duchu Leftöver Crack a podobných uskupení, druhá pak je, jak bude výsledek znít. Pražští Shifty Grifts mají potenciál, nápad i snahu, ale ani poněkolikáté mě naživo nepřesvědčili. Na klasiky české ska scény Discoballs jsme chodili léta, jejich koncerty dokázaly často roztančit celý klub, a ne jinak tomu bylo v roli předskokanů Caddies, s novou zpěvačkou v čele.
Čekání na Mad Caddies se v úvodu setu změnilo ve zvědavost, jež postupně přerostla v zájem a uvědomění, že se královsky bavíme. Krom ska a punku totiž umějí tihle vtipálci přimíchat do výbušného koktejlu hromadu dalších vlivů, zaslechnete ozvěny folku a hospodských vyřvávaček, sem tam prosáknou jazzové nebo dixieland jazzové party, a důležité je, že výsledný zvuk není zmatený chaos, ale zatraceně návyková směs. Pokud už přišel slabší okamžik nebo songy, co sice baví, ale mnohdy působí jako výplň, dokázala kapela vzápětí přidat na obrátkách – nakonec nebyla chvíle, během níž by se člověk snad nudil. A jak učinit nostalgii zadost lépe než s vděčnými a údernými skladbami, jako jsou Leavin‘, Road Rash nebo Drinking For 11. Odcházeli jsme nadšeni a spokojeni, a musím říct, že kdyby se tu Mad Caddies objevovali častěji, zašel bych na ně i s obnoveným zájmem, a ne převážně ze sentimentálních důvodů.
Stačí jen přežít den v pekelně rozpáleném městě a večer vede cesta mnohých létem opojených ztracených duší do vršovického Café v lese. Vlasatí surfaři a krásné skejťačky. Večerka naproti podniku v obležení, bezstarostná nálada léta za zenitem. Merch a loga kapel Fidlar, Dune Rats, Violent Soho, Skegss nebo Wavves. Jakmile odpálili set pražští Cigarette Syndrome, změnily se podzemní prostory klubu v garážovou seanci, plnou špinavého rock’n’rollu, propocených svršků a studených drinků. Ve skladbách byly slyšet devadesátky, dravost punku i drásavý grunge, celkové vyznění bylo vybalancováno mezi retro vzpomínáním a moderním zvukovým kabátkem.
Pak přišli DZ Deathrays a za pomoci chaotického a divokého thrash-popu a dance punku, jak se sami označují, nás donutili běsnit jako smyslů zbavené a vykoupat se ve vlastním potu. Celý parket poskakoval nahoru a dolů v extázi, jako by řval léto nám ještě neberte, musíme toho spoustu stihnout! Co minutu se opakoval několikahlavý stagediving, DZ Deathrays ze sebe vydávali maximum za podpory druhého tour kytaristy. Jestli bylo nadšené publikum, kapela se také rozplývala. První koncert celého turné, první headline show v Praze po minulém předskakování Dune Rats. Jestli mi nezahrajou „Shred For The Summer“… Bez Pollyanny nikam nejdu! A co Gina Works At Hearts? Všechny prosby byly vyslyšeny a DZ Deathrays se právem zařadili mezi kapely, které sice jsou z druhého konce zeměkoule, ale rády se vrací tam, kde je mají rádi. Třeba k nám.
