Festa Desperato – Alergie

Festa Desperato je jako funkční kapela minulostí, v provizorní sestavě se ovšem ještě dokopala k tomu natočit sedmipalcový epitaf za svou cirka desetiletou existencí. Nahrávka byla pořízena v Hellsound studiu a vokální party si na místo sólového zpěváka rozdělila instrumentální část kapely.

Tématickou, nebo přesněji monotématickou, stránku desky předestírá již mluvené intro, sestříhané kecy „slušných občanů“, posbírané z různých reportáží následujících po anti-cikánských nepokojích v poslední době. Po řečech se rozjede hudební obsah desky, kde se mísí divokost jihoevropského hardcore s hudební neučesaností a spoustou kytarového distortionu.

Přeřvávající se zpěvy jsou plné naštvané frustrace a občas se jakoby hádají s rytmikou hudebního podkresu, což může mít své kouzlo, ostatně stačí vzpomenout na staré nahrávky třeba Wretched. Ovšem oproti právě těm Festa působí poněkud těžkopádněji, což způsobuje značné zkreslení kytar, které v celkovém vyznění každé kapele vždy pocitově tak trochu přiváže těžkou železnou kouli na nohu. Jenže on to zkrátka a dobře může být úmyslný záměr, a co jednomu přijde lehce na škodu věci, jinému může připadat jako dobrý trik. Hudebně asi nejsilnější jsou na desce momenty, kdy se kapela drží v trochu volnějších tempech, jako třeba v druhou stranu otevírající Otroci naděje, ale i v maximálním fofru hrané kousky mají něco do sebe, třetí Alergie II s výraznou aranží, postavenou na kvílení kytary, budiž toho krásným příkladem.

Alergie není jen pomníčkem za existencí jedné místní kapely, ale i energickým hudebním dokumentem dnešní frustrace společnosti v této zemi. A co si budeme povídat, desek s takovýmto přesahem místní punk produkuje jako šafránu.