Fear Of Extinction / March Of The Hordes – Split EP

Split dvou tuzemských kapel, patřících k tomu tvrdšímu ranku hudebního spektra, vydaný za spolupráce mračna vydavatelství, z nichž názvy větší části mi naprosto nic neříkají, takže ho berme především jako počin hyperaktivních Phobia Records, o níž ostatně pochází promo kopie, takže si speciální zmínku zaslouží. Tedy krom toho, že je mou oblíbenou tuzemskou vinylovou značkou.

Fear Of Extinction tu servírují dvojici skladeb nesených na divokém tempu a důstojně tak navazují na předchozí split s Makabert Fynd. Ostatně mám takový pocit, že písně pocházejí ze stejného nahrávacího sessionu. Fear Of Extinction se po pár letech své existence vyšvihli, co se týče energie, na špičku tuzemského špinavo-hardcore punkového hudebního dění a ve své hudbě odkazují ke stylovým klasikám, ať již to jsou Doom, Anti Cimex či obligátní otcové této verze punku Discharge. Ostatně ne nadarmo jsem si v písni Angry Voices uvědomil, že Mirkův zpěv občas čím dál více připomíná Calovu intonaci na klasických nahrávkách Discharge. Kapela se již dávno odstřihla od dětských nemocí v podobě nečitelného zvuku kytar a dnes i po zvukové stránce dokáže nakopat nejeden punkový zadek.

Druhou stranu okupují metalem omámení March Of The Hordes. Ti mě překvapili na předchozím split EP a píseň zde pokračuje v podobném duchu, jen kytarový zvuk je nesčíslněkrát čitelnější a celkové kompozice písně komplikovanější a roztáhlejší. Ačkoliv nejsem ani jsem nikdy nebyl metalista (většinu z toho, co si dnes říká metal, považuji za naprosto neposlouchatelný nesmysl, v čemž mě ostatně úspěšně znovu a znovu utvrzuje hudební televizní kanál Rebel), patřím ke generaci punks, které ve druhé polovině osmdesátých let zásadně ovlivnila vlna prolínání punku s metalem. Právě z odkazu výhonků, vzešlých z této vlny, jdoucí někam k počátkům Bolt Thrower či Entombed, lze přirovnat právě to, co předvádějí chlápci ze Slavonic, a tím si mě dokáží znovu a znovu získat. Dostanete tu náležitě temnou skladbu, z většího v příjemně rychlém tempu s povedeným nosným rifem a stylově naechovaným záhrobním zpěvem, dělajícím na posluchače trochu toho bububu, ale jak říkám, k tomuto pojetí hudby to patří.

Split EP pro ty, kteří se dívají na punk z těch tvrdších a drsnějších pozic.