Faux Depart – Au Pied Du Mur

Faux Depart jsou zajímavým jménem pocházejícím z francouzského Lyonu. Kapela po dobře přijatém demu neváhala a natočila velkou desku, obsahující jedenáct písní zpívaných v rodném jazyce.

Z nahrávky od prvního tónu prýští energie proudem. Bubny ve svižném tempu pohání nabuzené melodické kytary, pohrávající si s garage punkem i přímočarým sedmdesátkovým punkem. To vše s nezaměnitelnou a skvěle znějící francouzštinou, ve které dokáží opakovaně vyseknout nějakou zcela okouzlující melodii. Což doplňují lehkým nádechem intenzivní rocknrollové temnoty v duchu raných Wipers. Bubny ale ženou celek neúprosně kupředu, takže všechny zmíněné influence Faux Depart náležitě zrychlují a zdivočují. Tak, že i při neustálé akcentaci melodiky se ženou kupředu jako rozjetá rocknrollová lokomotiva. Faux Depart jsou v tomto ohledu tak trochu jako Ramones v sedmdesátém sedmém s vyoperovanou bubblegumovou melodikou, nahrazenou nesrovnatelně temněji vyznívajícími akcenty a syrovostí prapočátečního hardcore. Desku startující píseň Biathlon je ideální adrenalinový otvírák a popravdě by mě zajímalo, zda tématem textu je onen obskurní zimní sport. Druhá Pyromanes Amateurs ničím neubírá na intenzitě a je jedním z mých osobních hitů celé desky. Kapela ale nezakolísá v nasazení a chytlavosti ani v následujících kompozicích a z alba je tak silně kompaktní celek, s potenciálem směle se měřit s nahrávkami klasické punkové éry.

Au Pied Du Mur je pro mě jedním z překvapení posledních měsíců.