Empty Hall Of Fame – The Road

S Empty Hall Of Fame jsem se poprvé setkal tváří tvář, když jsme dělali v brněnském Vegalité koncertThrashcat a tihle maníci z Libiny jim předskakovali. Předvedli úžasně energický koncert s dobrým nasazením. Jejich zahleděnost do amerického osmdesátkového hardcore byla fascinující a bylo vidět, že zrovna tomuhle oni věří. Což v časech, kdy mnoho mladých partiček hraje přesně to, co zrovna frčí, a přísahají na smrt vlastní kapely, že tohle je přesně ono a nikdy to neopustí, není zrovna málo. Pravda je, že životnost oněch „trendy“ kapel nebývá vesměs dlouhá. Právě proto si myslím, že hudba a postoje Empty Hall Of Fame jsou mnohem upřímnější a doufám, že jim to vydrží mnohem déle!

Kapela vznikla v roce 2006 a teprve nyní přichází se svým prvním oficiálním nosičem, se sedmipalcovou vinylovou plackou nazvanou The Road.  V tomto případě se vyplatilo, že kapela se nikam nehnala a nechala vše pěkně uzrát. Takže na desce dostaneme pěkně vyzrálou porci muziky, která netrpí dětskými chorobami, ani začátečnickými výstřely do tmy. Celý koncept desky je inspirován knihou Cormaca McCarthyho – Cesta (The Road), za kterou autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu. Tuto novelu jsem nečetl, takže nedokážu posoudit přímý vliv na nahrávku, ale v anotaci ke knize se píše: „Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano?“ Což při pohledu na neradostné vize, které nám EHOF ve svých textech přináší, působí jako zásek do živého.

Neradostnou atmosféru post apokalyptického světa zvěstuje také povedený kreslený obal z dílny Tofu Thrashera. A samozřejmě i čtyři hudební zářezy neradostných vizí, které mají sílu probudit v posluchači emoce. Pojetí hardcore, které je na téhle malé desce presentované, určitě není nic, co by zrovna frčelo, ale těm, kteří holdují osmdesátkovému americkému hardcore v čele s kapelami jako Black Flag, Gorilla Biscuits,Another Breath a kapelám jimi inspirovanými, se tahle nahrávka zcela jistě dostane pod kůži. Z tuzemských kapel pak mají nejblíže asi k Thalidomide či starším nahrávkám Balaclavy. Což berte jako vizitku, kterou se nemůže pyšnit zrovna každý.

Na The Road předvádí Empty Hall Of Fame briskně ponurý a překvapivě semknutý materiál, který má bez diskuze větší parametry, než bývá v tomto kraji zvykem. Pokud akceptujeme fakt, že se jedná o první vinylovou vlaštovku, která vzlétla vstříc nedozírným dálkám, tak nezbývá, než popřát EHOF na jejich cestě mnoho úspěchů a držet jim palce.