Dysnea Boys – I Scare Me

Dva roky od vydání debutního alba jsou berlínští Dysnea Boys zpět s jeho následovníkem. Čtveřice punkových veteránů, z nichž tři mají zámořské kořeny, servíruje další dávku svého pojetí punku.

Jason Honea třímající mikrofon přenáší do středoevropského prostoru ducha klasického kalifornského skate rocku, té nejlepší provenience. Ostatně v časech pradávných byl členem legendárních Grim Reality a především pak Social Unrest.

Úvodní How’d She Die je bezchybně přímočarým startem desky, klasický punkový skate rock jako vystřižený z raných thrasher kompilací, kde vedle sebe vegetovali Free Beer, Los Olvidados nebo JFA. Druhá I Thirst ukazuje druhou tvář kapely, ponořenou do temných, post punkem zkalených vod. V těchto momentech Dysnea Boys zní jako vnoučkové Drunk Injuns. V prolínání těchto dvou poloh se nese celá deska. Jason si pohrává s hlasem, který dokáže být agresivní i melodický a afektovaně intenzivní. Návdavkem k tomu ani po letech pobytu v Evropě neztratil nic ze svého charakteristicky kalifornského intonačního projevu.

Oproti předchozí desce jsou skladby výrazně více postavené na punkové jednoduchosti a je to jen a jen k dobru věci. Jako by se duch punku z roku 1984 přenesl do vinylových drážek vylisovaných o 34 let později, se stejnou intenzitou a energií a aranžérskými háčky k němu náležejícími. Což je v mém světě asi maximální pochvala.

Závěrečná Come Fall je dokonalou tečkou za celou deskou, servírující ukázkový melodický hardcore punk ve smyslu slovního spojení, jak bylo chápáno v osmdesátých letech.

Možná je to do určité míry generační spřízněností, ale I Scare Me se okamžitě stala deskou, která si mě omotala kolem prstu.