Dysnea Boys – Forgot How To Read

Berlín je po celá desetiletí takový tavící tyglík světového punkového podzemí, kde se střetávají vlivy i figurky z nejrůznějších končin, což občas vede ke vzniku vpravdě zajímavých kapel. Jednou z nich jsou Dysnea Boys, kde mikrofon třímá kalifornský veterán Jason Honea, jenž v 80. letech hrál stejnou roli ve skvělých a dnes nedoceňovaných Social Unrest. Strunné nástroje si vzaly pod svá křídla pro změnu kanadské náplavy CC (Spitfires, Black Halos) a Chris (Radio Berlin) a rytmiku obstarává jediná německá akvizice v sestavě Tom Fanore.

Dysnea Boys navazují na punk ze západního pobřeží Spojených států s občasným post punkovým podtextem. Jason vnáší do berlínského vzduchu něco z ducha osmdesátkového punkového San Francisca, a tak Dysnea Boys vlastně do značné míry zní jako mix Drunk Injuns a Big Boys. Pohybujeme se tak v prostoru naprosto archetypálního skate rocku v jeho definici z první půle 80. let, tak jak ho zasvěcení mohou znát z raných dílů thrasherovských Skate Rock kompilací, ovšem oháknutého do současně koncipovaného zvukového převlečníku.

Středně tempové kompozice s výraznou basovou linkou, nekonfekční kytarou a výrazným Jasonovým vokálním projevem, jenž od časů S.U. o kapku zhrubl a o poznání více si tu pohrává s jeho různými polohami. Kapela se nebojí své pojetí punku zpestřit výlety mimo dnešní konfekční vnímání punku, a v tom se vlastně svým duchem velice blíží o pár řádků výše zmíněným ikonickým Big Boys. Část zpěvové linky v páté Bucket Of Gas jako by utekla z raných Misfits, ačkoliv s hudební i vizuální estetikou této kapely Dysnea Boys nikterak v celku nesouzní, je to ale skvělá ilustrace toho, co vlastně tito pánové prezentují – mišmaš inspirací v různých podobách i érách punku a rocknrollu, spojené vlastní osobitou tváří a svojským uchopením aranží i zvuku.

Velké překvapení a jedna z desek letošního jara.