Krátký koncert si žádá aspoň krátký report. A tak jsem tu, v Kabinetu Múz. Je čtvrtek a mě čekají dvě zahraniční kapely, němečtí Gulag Beach a polští Fertile Hump. Třetí bratr do trika, olomoučtí Kinkies, se nakonec tohohle předvíkendového večírku neúčastní.
První hrají Gulag Beach. Jejich nahrávky mám moc rád, mají atmosféru devadesátek a zvuku z kazeťáku. Nebudu si hrát na to, že mě taková muzika vychovala, ale to, že mi zrovna v případě Gulag Beach tenhle způsob padl do noty, mi nikdo nevezme.
Gig v Kabinetu je jejich stým koncertem. A bohužel, zasloužili by si víc než panáka slivovice a pár platících. Lidí je fakt málo, pevně jsem věřil, že jsou všichni v Pizzapunku, kde poslouchají OiOiPiratoie, který tam hraje. Nakonec se ukázalo, že ani tam to nebyla žádná sláva. Vždy aktivní Brno dnes zklamalo.
Gulag Beach ale zklamání nejsou. Zvláštní atmosféra jejich tvorby přežívá i převod na živé hraní. Sloka, refrén, sloka, refrén, mezihra a dvakrát refrén. To vše zabalený příjemnou kytarovou melodií a správně neobvyklým vokálem. Beru, a rád si někdy znovu přidám.
Fertile Hump už Brno otevírá svou náruč o něco více, a v sále tak přešlapuje lidí trochu víc. Pozdě ale bycha honiti. Přesto tahle polská trojice září energií. Kytarový power pop s nádechem divokýho západu mě, jako touto kapelou nepopsaný list papíru, naživo příjemně baví.
Stage presence je doménou Fertile Hump, nedovolí se neusmát, ale netlačí příliš na pilu. Stejně jako s jejich muzikou, až po strop plnou kreativních kytarových nápadů doplněných o dámský zpěv, to jde tak nějak přirozeně. A v vlnách kytarových linek se nakonec topí i reportérova rozmrzelost z malé účasti.
Doklepat podrážkou o parket, dopít Birella a do postele.
