Duncan Reid And The Big Heads – The Difficult Second Album

Veterán Duncan Reid, který je na rozdíl od mnoha svých vrstevníků stále sexy, před časem opustil svou (po dlouhá desetiletí domovskou) kapelu The Boys, aby se vydal na sólovou dráhu. V uplynulém roce pak vypustil do světa druhé album s jednoduchým a mnohé naznačujícím titulem The Difficult Second Album, aby dokázal, že ani přes to, že délka jeho hudební kariéry čítá již čtyři desetiletí, rozhodně nepatří do starého železa.

Deska, na které posluchač najde dvanáctku písní, je naprosto bezčasý a od trendových vln oproštěný rock s abnormální popovou senzibilitou. Můžeme mu říkat pop punk či power pop, ale ono nakonec na popisu škatulky nesejde, pokud pro člověka obsah ještě stále převažuje nad formou. Třetí Baby Doll je typickým příkladem potenciálního hitu, okořeněná o new wave elektronickou aranž.

Čtvrtá a na piánu postavená Joe je pak skladba, která by klidně mohla patřit do repertoáru The Beatles či Oasis, naprosto britsky vyznívající malý hit v tom nejlepším slova smyslu. Ostatně v tom je ono zmíněné bezčasí desky, odrážející v sobě se zcela šarmantním výsledkem pět desetiletí ostrovního rocku a zároveň stojící mimo toho, co právě frčí, a nepotřebující tlačit se do mainstreamových vod za každou cenu, ačkoliv její potenciál je o mnoho tříd dál než převážná většina toho, co dnes servíruje show business jako největší hudební záležitosti současnosti. K tomu celému tu jsou stejné skladatelské a podmanivé triky a finty, jakými okouzlovali klasické hity od The Boys.

Takže pokud se vám více než zřídka objevují v přehrávači třeba jejich Brickfield Nights či Terminal Love, The Difficult Second Album by pro vás mohlo či mělo být, jak se říká, „tím pravých ořechovým“.