„Jdete zítra na koncert?“ – „Jakej? Jo, ajo, Breakout v Azylu a taky Social Enemies… jsme málem zapomněli. To půjdem!“
O den později v půl 9 pomalu dorážíme na místo a asi 300 metrů před klubem potkáváme zbloudilé Breakout a navigujeme je správným směrem. Navíc se dovídáme, že Social Enemies se cestou sekli někde v Hrádku a už teď mají tři hodiny zpoždění. Nezbývá než doufat, že dorazí, neboť z nahrávek mě oslovili daleko víc než právě Breakout. Na místě potkáváme spoustu známých, až nás překvapuje, jak je najednou v Azylu plno a jeho ledničky a pípy poněkud prázdné, a to ještě před koncertem.
Vstup klasicky za 100 Kč a koncertní místnost plnější a vydýchanější než kdy jindy. Navíc jsou sem tam slyšet pochybnosti o Breakout, neboť prošli změnou na postu zpěváka a hlavního vokálu se ujal kytarista Franck. To vše šlo ale stranou hned po pár tónech prvního songu. Publikum se pustilo do tance, v jednom kuse crowdsurfing a fanoušci ukázali, že umějí texty stejně dobře, ne-li lépe, než sama kapela. Na druhé straně Breakout si moc oddechu nedopřáli a místo vykecávání se valila jednu píseň za druhou, každá ještě našláplejší než ta předchozí. Zazněly songy úplně nové, ale i staronové, jako Open Your Eyes. Asi 40 minut čiré punkové smršti nebylo publiku dost, a tak si vyžádalo ještě dva přídavky. Za sebe můžu dodat, že vidím změnu na hlavním vokálu jedině pozitivně, z nahrávek mě Breakout předtím tolik nechytali právě kvůli nezajímavému hlasu, ale v tomhle složení to bylo dokonalé.
Opouštím tedy koncertní místnost pln dojmu a s radostí se dovídám, že už dorazila i druhá kapela. Social Enemies, nová čtveřice na podiu, se také spíše vyhýbá delším proslovům a raději hraje. Diváci se podruhé dostávají do varu a v publiku se tak děje vše stejně a přesto nanovo. Frontmanka Nico neustále střídá úsměv mezi songy a řeznický řev během nich. Set je kratší, a tak kapela přidává a opakuje své největší hity. Najednou je po půlnoci, po živé muzice, a přesto ne po zábavě.
Kapely se nikoho nestraní, a tak se afterparty protahuje až do páté hodiny ranní. Mezitím stíhám i nějaké rozhovory se členy obou kapel. Pro ty, které hudba Social Enemies nadchla, mám smutnou zprávu – bubeník odjíždí na pár měsíců mimo Německo a následně je na zbytek roku opustí zpěvačka, takže můžeme očekávat, že z tábora Social Enemies uslyšíme novinky nejdříve až za rok.
Na závěr už můžu dodat jen tři poučení z večera, a to: V okolí Francka bacha na vaše rajčatový chipsy, Francouzi nepijí 14° pivo a streetpunku v Liberci rozhodně neodzvonilo!
Za fotku a video díky Karlu Vyskočilovi, celý fotoreport najdete tady.
