Dry Heaves – Slim Pickings

Shefieldští Dry Heaves (nezaměňovat se stejnojmennou stařičkou kanadskou záležitostí) jsou tu s první velkou deskou, jež následuje po několika sedmipalcích a se kterou na sebe nechali celkem pěkně dlouho čekat (s ohledem na to, že „LP bude venku brzo“ zakroužilo virtuálním světem již někdy v půlce roku 2013). Jenže kdo si počká, ten se dočká, a tady bylo nač čekat. Stejně jako v případě sedmipalců je deska zabalena v barevném a ujetě kresleném obalu, což je pro mě plus bod numero uno. Ale vzhůru k tomu, co v sobě ukrývá vinylový výlisek.

Jehla dosedá do drážek, rozjíždí se úvodní song Weekend Warrior a já si sedám na zadek. Dry Heaves, to je typ muziky, co mě nikdy nepřestane bavit. Chytlavý namelodičtělý kytarový rif, šlapavé tempo a spratkovský kňučák zpěváka vytváří hudební koláž, která mě naprosto dostává, a pokud byly předchozí sedmipalce kapely slibné, zde to pánové rozbalují v plné parádě. Kompozice se stopáží někde mezi minutou a dvěma nabízejí neutuchající palbu hajzlíkovského punku s energií raného hardcore, kde zároveň vše naprosto přesně sedí. Vyzněním Dry Heaves zapadají do stejné škatulky jako švédští Regulations, dánští Young Wasteners či skvělí Amíci Night Birds. Vzhledem k tomu, že jsem fanoušek všech těchto jmen (a obecně hudby, ze které vycházejí), je nasnadě, že pánové mi kápli přesně do noty, a myslím, že do ní kápnou všem, koho zmíněné kapely baví. Jako bonus navíc dostanete špetku dochucení tu a tam nějakou tou streetpunk oi!em načichlou influencí, nicméně v míře více než decentní – celek je k tomu, co bývá označováno za oi!, na hony vzdálen. Rify, čerpající své vlivy odněkud z časů Jealous Again od Black Flag a dalších jihokalifornských punks z časů úsvitu termínu hardcore, se ideálně pojí se spratkovitostí zpěvákova projevu, zapadajícího do přesně té samé éry a znějícího jako pubescentně ukňučená variace na Darby Crashe.

Na závěr mi zbývá jen povzdech nad tím, proč sakra tahle kapela není o tisíc procent populárnější, její desky tu nejsou nikde k mání a proč tu nikdy nehrají. Protože tohle je pro mě jedna z nej desek poslední doby.