Drowners – Drowners

Můj ty bože, jak jednoduché to je. Drowners fungují sotva tři roky a do 28 minut na své první desce narvali dvanáct songů bez jakékoliv prázdné vaty. A nepotřebují k tomu nic jiného než primitivní hráčské dovednosti, trochu talentu, se kterou poskládají na minimálním prostoru chytlavý song, a taky množství smutku a alkoholu v sobě.

Jak je charakterizovat? Instagramový Strokes? Romantický Hives? Vezou se na stejné vlně, kterou mě před lety dostali The Vaccines. Prvotřídní retro s jednoduchými, ale ne hloupými texty, základními hudebními postupy a s obrovskou dávkou nostalgie v hlase. Zpěvák Matthew Hitt je Velšan, který za prací odletěl do New Yorku. A taky model. Ne nějaký třetikategorní, který doufá, že skrze porno udělá aspoň jeden photoshooting pro HMko. Vlastně byl model, protože Drowners teď pojídají všechen jeho čas, a tak je momentálně profesionálním floutkem, který pije levný pivo s podobně krásnými lidmi po brooklynských střechách. No a co.

Eponymní debut Drowners je mým osobním aspirantem na album roku. Už od úvodních akordů Ways To Phrase A Rejection prostě víte, že tohle vás zklamat nemůže. Že to, jak klepou bicí a to, jak zní basa, je prostě punková reinkarnace poslední britpopové inkarnace šedesátých let. Pulp, co vyměnili obleky za křiváky a omládli o dvacet let. Litují se v Long Hair nebo You’ve Got It Wrong, mají v ústech pachuť při sledování svých bývalých a hořce se usmívají při každé koketní poznámce od holky, kterou nikdy nedostanou. Zpívají o světě, kde jsou rozchody, kocoviny a odřená kolena dennodenní realitou. Kde jsou vděční i za to, že hitparádám vévodí Lana Del Rey a konečně ne Spice Girls. A kde větu „mám tě ráda, ale budeme jen přátelé“ slyší častěji, než by si přáli.

Drowners tasí v jednoduchých a krátkých slokách neotřelá slova, která dělají texty zajímavé a zábavné. Když pak zpomalí do songu Unzip Your Harrington, je to patrně vrchol desky. Jenže zrovna tak bych mohl vyzdvihnout Luv, Hold Me Down nebo Pure Pleasure. „Můžu tě v tajnosti milovat, ale nikdo se to nesmí dozvědět.“ Je to sex, při kterém nevzdycháte, prosycený soukromým smutkem a vyfocený přes tři retro filtry. Ale tvařme se, že je to tak v pořádku.

Debut od Drowners je prostě nové a o polovinu kratší Different Class, které potěší jak fanoušky Suede, tak FIDLAR. Mít trochu jiný pohlaví, z Mattova projevu bych byl(a) úplně mimo. Zpívá, jako kdyby se probudil tři minuty dozadu a vystřihnul to ve studiu na první dobrou s příšerným bolehlavem. A já bych pohazoval(a) v první brázdě před pódiem dlouhou barvenou hřívou a doufal(a), že mě pozve po koncertě do průjezdu za klubem se trochu zkouřit mojí špatnou trávou. Drowners jsou nečekaným mluvčím současné generace, která stojí jednou vanskou v indie světě a tou druhou ještě pořád podupává, když zaslechne Sheena Is A Punk Rocker. A mě to baví poslouchat pořád a pořád dokola.