Do Řady! – Amnestie

Psala se polovina devadesátých let, punk ve svém klasickém pojetí byl v místním prostředí naprosto „out“, přehlušen doznívající grunge mánií, což skvěle reflektuje fakt, že místní subkulturní prostředí bylo i po převratu stále tak trochu pár let za opicemi, a Do Řady!, jedna z kapel patřících již tehdy k reliktům punku osmdesátých let, natočila svou druhou velkou desku. Desku, reflektující hledání alternativních cest ze zacyklení v punkových klišé a ovlivnění tím, co se dělo v rockovém světě na počátku dekády.

Úvodní píseň Ruská realita obstarává pro kapelu charakteristický melodický kytarový motiv v rozjezdu a lehce chmurnou atmosféru, odkazující k možná jen podprahové inspiraci americkým post-hardcore punkovým college rockem. Do Řady! tu ale ve velkém množství operují s inspiracemi v tehdy ještě doznívajícím grunge a alternativním rocku. Pro celou Amnestii jsou signifikantní jakoby nekonvenční aranže, rytmicky propracované motivy převážně v pozvolných tempech, které jsou dominujícím prvkem desky, což je dvousečná zbraň, která často likviduje eventuální potenciál použitých hudebních motivů. O to výrazněji vystupují okamžiky, kdy kapela nechá vyplout na povrch svou punkově přímočarou podstatu jako třeba písní Chcíplej pes. Na druhou stranu ve skladbě Mrtví nekoušou se kapela dostává až někam do sféry alternativního metalu s vyloženě „heavy“ základní kytarovou linkou. Závěr celého alba obstarává výlet do minulosti v podobě skladby Nemám rád konzervy původně z repertoáru V3S, kapely, která byla předchůdcem Do Řady!

Amnestie je nejednoznačná deska, ukotvená v patosu a atmosféře doby svého vzniku, reflektuje kapelu v okamžiku, kdy zkoušela znít jinak, ve snaze vyzout se z vyšlapaných punkových bot. Nakolik dané funguje s odstupem více než dvou desetiletí, je diskutabilní, ale rozhodně zaznamenání hodné. To je i nejvýraznějším plusem poprvé vydané LP verze, která je tím jak historickým exkurzem, tak i reflexí pokusů o kreativní úkrok některých místních punk kapel, který možná s odstupem času tak docela nefunguje, ale jak se říká „alespoň to zkusili“, namísto nekonečného opakovaní jedné šablony.