Dissekeread – IV

Stockholmští Dissekerad jsou zpět v novou deskou, s lakonickým a její pořadí v diskografii jasně určujícím názvem IV. Tato původně jen více méně vedlejší kapela party protřelých stockholmských pořízků si záhy po zformování získala slušné jméno a dá se říci, že s každou deskou zní kompaktněji a chytlavěji.

Čtyři porce nakvašeného hardcore punku ve švédském střihu odkazující ve svém základním pojetí do osmdesátých let, kdy tamní punk zachvátilo okouzlení Discharge. Ostatně bubeník Pyri z veteránských Avskum je pamětníkem těchto dob s neopomenutelným podílem na celém fenoménu, a jeho nekompromisně tepající d-takt toho je tím nejlepším důkazem. Klasické pojetí v postupech i stylu projevu se doplňuje se současně provedeným zvukem a celek má tak více méně ideální poměr špinavě punkové aktuálnosti i archaismu.

Je to nové a zároveň něčím známé, což je v podstatě ideální kombinace ingrediencí pro vznik moderní klasiky. Poffenův hlas zní stále stejně nakvašeně a křičené refrény si s ním budete se zaťatou pěstí skandovat během okamžiku. To, co je ale nejsilnější devizou Dissekerad, jsou kytarové nápady a ty především dík druhé Dömande Makt, třetí Känn Ingeting a vlastně i závěrečné Systemfel dělají z tohoto jinak krátkého EP ve svém stylu řádně nadprůměrnou nahrávku. Mattis se s kytarou sžil jaksepatří a vysekává jednu energií sršící linku za druhou.

Jedna z mých nejoblíbenějších desek letošního jara.